Jak jsem objevil Zuzanu Slavíkovou

Více na AHA

Když jste moderovala »Nejslabší! Máte padáka«, báli se vás ti, co vás osoběn neznají?
„Je to jen moje domněnka, ale představa té zlé dominy byla asi tak velká, že se možná někteří lidé báli, že když mi něco řeknou, tak jim třeba jednu vrazím. Samozřejmě nebyla pravda. Netušili, že v té době, kdyby na mě někdo začal křičet, tak se rozpláču a uteču, protože bych si s tím nevěděla rady.“

Jak jste se vlastně k té nabídce dostala?
V brněnském Národním divadle jsem hrála intrikánskou Pallas Athénu a viděl mě tam Ivan Rössler z Novy. Pak přišel za mnou, jestli bych se nepodívala na originální formát soutěže a zda bych nešla na konkurz. Pamatuji si, že jsem byla mezi posledními na řadě. To víte, než jsem se z Brna dostala do Prahy, trvalo to…“

Přesto jste uspěla a soutěž s vámi lámala rekordy sledovanosti.
„Řekla jsem si, že když už jsem studovala herectví, tak přece budu umět zahrát i drsňačku. Tak se to snad povedlo.“

A co říkáte tomu, že některé vaše hlášky ze soutěže zlidověly?
„Co zlidovělo?“

Třeba – kdo má místo mozku z piva kostku, kdo z vás zmršil, co se dalo, nebo nebuďte srababa!
„Ano? To už si ani nepamatuji! Přiznávám, že jsem na to měla poradce, psychologa Ivana Doudu. Takže jsem měla čas se na rozhovory se soutěžícími připravit. Radil mi – tomu řekni tohle, tomu tamto… Pravda ale také je, že často mi to bylo až nepříjemné. Pamatuji, že jsem mu říkala – ne, to už je moc, to neřeknu.“

To bych do vás neřekl. Nepůsobíte, že byste se něčeho jen tak zalekla!
„Ze začátku natáčení prvních dílů jsem sama byla v transu a křeči snad víc než soutěžící. Bála jsem se, protože jsem nikdy nic podobného nedělala. Takže jsem se musela hodně soustředit, abych vůbec správně přečetla otázky.“

φ