Ivan Doležal, Miloslav Jakub Langer: Porta znamená brána … i do nového století?

Porta za dvacet čtyři hodin
Ne, není to tak, že by v roce 1985 proběhla Porta v jednom jediném dni. Chceme-li ale jednotlivé ročníky tohoto hudebního festivalu nějak charakterizovat, potom Portu 85 jednoznačně proslavila dlouhohrající deska, která byla živě natočena ve čtvrtek 4. července ráno v plzeňském kulturním domě Peklo a o den později odpoledne se už prodávala na výstavišti. To byl výkon na tehdejší dobu opravdu obdivuhodný, protože o cédéčkách tehdy u nás nebylo ani vidu ani slechu a výroba matrice na klasickou, tzv. „černou“ desku byla poměrně zdlouhavá, takže tento „zázrak“ umožnila u nás tehdy nová technologie DMM (Direct Metal Mastering), která se k nám dostala teprve na jaře toho roku.
(str. 101)
S nápadem natočit a vydat dlouhohrající desku Porta 85 za 24 hodin přišel Ivan Rössler, který tehdy byl nejen rozhlasovým redaktorem a moderátorem, ale pracoval i jako hudební redaktor v hudebním vydavatelství Panton. Zakousl se do tohoto nápadu s buldočí úporností a dotáhl ho až ke konečné realizaci, i když to představovalo obrovské úsilí a energii. Dramaturgický výběr písniček vycházel z portovní scény a obsahoval tyto tituly: Padá láska (Stopa), Starodávní (Sem Tam), Máme své chvíle (M. Zíchová), Tragedie filmového štábu (Paleček – Janík), Sůl v očích (bří. Ebenové), Na rozloučenou (Žalman a spol.), Signály (Brontosauři), Už se nám čas krátí (Spirituál kvintet), Píseň nová o strašlivé s ocasem kometě (Janoušek, Vondrák), L´avor azur (D. Voňková), Nehrálo se o ceny (Hop trop), Balada o pozdním hasebním zásahu požárního sboru v Kostelní Řečici (I. Jahelka), Vítr (Máci), Vím, co smím (Nezmaři). Tedy samí soutěžící a hosté finále Porty 85. Nahrávací koncert začal ve čtvrtek 4. Července o půl deváté ráno a už před polednem byl zvukový pás odvezen do Gramofonových závodů v Loděnici, kde byl sestříhán a okolo páté hodiny odpoledne předán do výroby, kde musela být zorganizována mimořádná noční směna. Potom následovalo zhotovení matric a pracovních originálů pásků pro výrobu kazet. Před půl desátou večer už bylo zhotoveno prvních 160 kazet a o půl hodiny později byl vylisován první kotouč elpíčka. V pátek ráno bylo potom v Loděnici k odvozu připraveno 5200 elpíček a čtyři tisíce magnetofonových kazet. Ivan Rössler mohl být spokojen, nápad se mu podařilo úspěšně realizovat a dlouhá fronta zájemců před improvizovanou prodejnou Pantonu na Výstavišti na první z titulů nové edice Impuls mu dala za pravdu, že udělal dobře.

(str. 103)

Finále Porty 90 proběhlo opět v Plzni od 4. do 7. Července. Úvodník do prvního čísla Portýra napsal hlavní dramaturg Ivan Rössler a mimo jiné se v něm píše:
„Ještě v únoru jsem se domníval, že Porta letos nebude. Sešli jsme se tehdy v Malostranské besedě a převládly dva názory. Ten první koncipoval Michal Konečný jako bývalý dramaturg a zněl: Porta splnila svůj účel loňskou Dvoranou, kterou nelze překonat, a skončila svůj život 17. 11. na ulicích Prahy. Druhý krajní názor zněl, že Porta musí získat profesionální a komerční parametry, lze ji pořádat jen na základě ekonomických zájmů eventuálního konsorcia a na základě poptávky a nabídky.
První názor lze označit za pozdně socialistický a druhý za raně kapitalistický. V debatách, které jsme vedli další a další dny, pak jasně vykrystalizovalo to, nač se asi v posledních týdnech možná trochu pozapomnělo, a sice že Porta není jen zdánlivě lukrativní dojná kráva, ale krásné, čisté a současně velice silné hnutí.
Toto hnutí je třeba zachránit. Rád bych se s vámi podíval do vzdálenější budoucnosti, kterou musíme mít stále na mysli, abychom nezničili přítomnost i minulost. Řekl jsem, že Porta je především hnutí, a proto vám chci navrhnout, abychom tomuto hnutí dali společně určitý směr. Vedou mě k tomu tyto důvody:
1. Porta dnes reprezentuje tisíce hudebníků a desetitisíce příznivců této hudby.
2. Porta, jakožto soutěžní systém i jako národní přehlídka, byla sedmnáct let připoutána ke Svazu mládeže. Je příliš brzy a příliš emotivno na to, aby byla tato etapa jejích dějin seriózně posouzena. Faktem je, že tato stará struktura se rozpadá a je Portě cosi dlužna.
3. Porta se dostává do situace, že o ni stále je značný zájem, ale na druhé straně nebude dostávat – stejně jako jiná odvětví naší kultury – žádné dotace. Může tedy přežít jako silný subjekt, anebo ve spojení se silným sponzorem.
4. Porta má všechny předpoklady, aby se stala silným subjektem

(str. 136 – 137)

Další zmínky na str. 139, 147 a 151