Jan Potůček - Reflex: Ach my antikomunisti

úryvek článku, celý je na  http://www.reflex.cz/Clanek26779.html

ZA NIC SE NESTYDÍM

Miroslav Pavel byl jedním z mnoha lidí z médií, které jsem požádal, aby se mnou promluvili o své minulosti. Uvítal to jako dobrý nápad. „Se zájmem jsem čekal, kdy někoho napadne to, co jste učinil vy. Netvrdím, že by mne takový rozhovor nezajímal. Otevřeně vám ale říkám, že pro mne to nemá naprosto žádný smysl,“ odpověděl mi. Česká společnost prý není schopna reflektovat svoji historii a nerad by zavdával příčinu narážkám „několika idiotů“. Chápu, jenže stejným způsobem Pavel odpálkoval už před sedmi lety Respekt.

I když jistý posun tu je. Pavel mi napsal: „Abyste si nemyslel, že se mému životu vyhýbám. Rozhodl jsem se, že jeho běh sepíši pro moje děti, kterých mám opravdu dost.

Představa, že se učí dějepis z nějakých více či méně tendenčních učebnic, je pro mne dost děsivá.“

Ale právě proto by lidé jako Miroslav Pavel, ale třeba i šéfredaktor týdeníku Ekonom Zbyněk Fiala (agent „Oto“), měli promluvit. Anebo nekritizovat ve svých novinách jiné.

O své estébácké minulosti dnes otevřeně mluví málokdo. Přesto se tací najdou. Třeba Jiří Mikeš, bývalý předseda Asociace reklamních agentur, publicista a dnes externí pedagog Vysoké školy ekonomické v Praze, nebo píárista Michal Donath, známý z doby mediálních přestřelek mezi americkou společností CME a tehdejším šéfem Novy Vladimírem Železným. Nebo také Ivan Rössler, bývalý šéf redakce zábavy na Nově, na kterého si StB vedla svazek jako na důvěrníka, aniž by o tom věděl, a když o tom po listopadu 1989 napsal Český deník, zažaloval ho a soud vyhrál.

Kategorii „důvěrník StB“ posléze Ústavní soud vyřadil z lustračního zákona.