Texty

Tady je seznam všech písní, které jsem napsal pro Beatings. Během té čtyřleté spolupráce jsem se nejvíc sblížil s Jardou Pospíšilem, se kterým jsem napsal deset textů, vlastně jedenáct (ten poslední vznikl pro Boženu Medkovou a byl účelově určen do jedné soutěže písniček o Praze, ale písnička nijak nezaujala a je to možná dobře).

Více »

Láďu Křížka znám jako rockera, ale tahle deska je popová. Nicméně spolupráce s Láďou byla příjemná, i když se omezila jen na jedinou píseň.

Zpívala moje první písničky. Koupím veselý den, Černá růže, Vstávej už musím domů a díky ní jsem se vlastně stal textařem,.

Vynikající šansoniérka. Absolutní sluchař. Snad jediná zpěvačka s vysokoškolským hudebním vzděláním. Dnes učí mladší kolegyně.

Písnička (jediná), kterou jsem pro Helenu napsal, mi přistála na stole od Jiřího Maláska, který v té době vydával desky v Pantonu a pracoval jako dramaturg České televize. Zavolal mi krátce po svém návratu z festivalu v San Remo a řekl, že potřebuje rychle otextovat jednu píseň. Měl jsem na to asi dva dny, pak se písnička natáčela a za pár dní se hrála v rádiu a vyšla na deskách. Maláskovo tempo bylo na tu dobu nevídané. Josef Vobruba při natáčení text vylepšil, když slovo utíkej opatřil na začátku rozpustilým “j”, takže Helena zpívala “jutíkej”. Vobruba měl cit pro ozvláštění písně a jeho vylepšení bezpochyby přispělo i k úspěchu písničky.

Spolupráce se skupinou Holki začala kuriozním způsobem. Dostal jsem od Petera Fidera jednu melodii na otextování. Něco jsem napsal a Peter mne pozval do Průhonic do studia, kde se deska natáčela. Tam mi začal říkat, co se mu na textu nelíbí. Řekl jsem mu, že se někdy stává, že se text nepovede a že ho klidně zahodím, že písu texty více méně pro radost a že nijak netrvám na tom, že se každý může natočit. Ať to klidně otextuje někdo jiný. Peter ale řekl, že jsou tam místa, která jsou docela dobrá. Během té debaty jsem začal text různě upravovat až do chvíle, kdy Peter řekl: Tohle je ono. Během natáčení písničky jsem ještě pár slov měnil po telefonu a nakonec se písnička natočila a byla - jako celá deska - velice, úspěšná. S Peterem jsem potom dál spolupracoval a to i po rozpadu skupiny, kdy jsem napsal dva texty pro Radanu a na výzvu Michala Davida i pro Kláru. Ten si na můj text s Klárou dokonce zazpíval duet.

Pro Ivetu jsem nejprve napsal dva duety na její vánoční desku. Jeden nazpívala s Tomášem Savkou a druhý (a ten se mi líbí víc) s Arturem. Myslím, že jsem se tím stal Arturovým prvním textařem (doufám, že si na mne vzpomene, až bude dělat svou první sólovou desku). Na další desku, která byla kompilací dřívějších písní, zařadil Monitor dva bonusy. Na melodii Ormů jsem otextoval jeden z nich. Musím se přiznat, že první verze textu se mi moc nepovedla. I tu druhou jsme pak Ormů ještě předělávali. U písni to tak bývá, Některou napíšete na jeden zátah, s jinou se moříte týdny a ještě máte ne příliš dobrý pocit. O výsledku ale rozhoduje posluchač svou přízní či nepřízní.

Pro Kamilu jsem napsal několik písní s jejím manželem Otakarem Olšaníkem a také o Olinem Veselým. Hlavní slovo - pokud jde o texty - měla Kamila, která přemýšlela nad každým slovem. Vystudovaná herečka si hodně potrpěla na obsah písní, ale to bylo jen dobře. S Otou se později rozvedla a v současné době učí herectví a režíruje. Obojí dělá dobře. Zpěv pověsila na hřebík, což je škoda, ale není lehké prosadit se v showbizu. Ani teď, ani tenkrát. Rád ale na tuto spolupráci vzpomínám.

Vánoční písnička pro Karla Gotta vznikla v parném létě. A bylo to tak. Jednou jsem navštívil Karla Gotta na Bertramce (točili jsme něco pro Mikrofórum) a já v té době měl asi čtyřletého Kryštofa. Pozorovali jsme, co poslouchá. A vybral si dobře:Beatles a Gotta. Tak jsem Karla nabádal, že by měl udělat nějakou píseň pro děti, že jeho čitelný hlas dobře rozeznávají a tudíž si ho snadno oblíbí. Tak mi napiš nějaký text, vyzval mně Karel. Tak jsem poslechl a v parném létě jsem doslova vypotil dva texty. Ten jeden se Karlovi docela líbil, ale řekl mi, že s vánoční deskou jsou už hodně daleko a tak mi nic neslibuje. Hodil jsem to tedy celé za hlavu a někdy koncem října mi volal redaktor Supraphonu a dobrý skladatel Zdeněk Němeček, že mi gratuluje k hezké písničce. Od té doby vyšla mnohokrát a vydává se dodnes. A dodnes se hraje vždy 23. prosince, protože má nabádavý název Zítra stromek zazáří. Inu, název je dobré vodítko pro redaktory!

Milušku mám rád. Napsal jsem pro ni jen dvě písničky. Ta první vznikla na melodii Zdeňka Marata, kdysi velice úspěšného hudebního skladatele. Ta druhá vznikla zajímavým způsobem. Na sklonku šedesátých let jsem poměrně dost intenzivně spolupracoval s divadlem Semafor. Byl jsem na jedné zkoušce dvojice Š + G, když ke mně přišel G (Jiří Grossmann) a pravil: neotextoval bys nám jednu písničku? Samozřejmě, že jsem okamžitě odpověděl kladně a dostal jsem od Jiřího jednu zahraniční melodii. Otextoval jsem ji, odevzdal a byl pak svědkem možná prvního duetu Milušky s Naďou Urbánkovou. Tleskám vaší písni, pravil blahoskloně Š (Slávek Šimek). S Jiřím jsem se měl rád a tykali jsme si, Slávka - choval se v té době trochu odtažitě - jsem si moc neoblíbil. Sblížili jsme se až po letech, kdy jsem s ním jednal už jako šéf novácké zábavy.

Muži v ofsajdu mají zajímavý příběh. Byl jsem před lety v Moskvě, kde mne moje kolegyně z československé redakce Radio Moskva seznámila s ruským dramatikem Jurijem Sidorovem. Ten se mi pochlubil, že zdramatizoval Poláčkovy Muže v ofsajdu a že má představu, že by toi mělo být hudební divadlo. Dak mi do ruky libreto a já se s ním vrátil do Prahy. Pár týdnů leželo nepovšimnuto na mém stole, ale pak mi to nedalo a začetl jsem se. Zdálo se mi, že je to napsané docela svižně a dobře.

Více »