Rozhlas

Do rozhlasu jsem vkročil někdy na začátku šedesátých let a mám ho rád dodnes. Mám rád jeho autenticitu a schopnost se rychle přemístit kamkoliv a odtamtud vysílat. Tuhle schopnost ale v posledních letech, díky rozvíjející se technice, má i televize. Ale v mých dobých to byl předevšim rozhlas. Jeho živé vysílání mne vždycky fascinovalo. Rozhlas mne uchvátil ještě jednou věcí a tou je zvukový archív. Poslouchat hlasy Masaryka, Čapka, Vančury, Zrzavého, Trnky a dalších a dalších je velice emotivní. A kam až se dá dosáhnout do historie: Jednou jsem v rozhlasovém archívu poslouchal z magnetofonového pásku vyprávění Jaroslava Kvapila o jeho literárních začátcích. Jaroslav Kvapil hovořil o tom, jak si vydal vlastním nákladem svou první sbírku veršů a odvážně ji přinesl Janu Nerudovi, který ho vlídně přijal, aby sám zavzpomínal na to, jak jeho, za podobných okolností, vlídně přijal Karel Jaromír Erben.

Tak daleko a přece tak blízko zněl Kvapilův hlas!

17. 1. 2015: Tobogan

Z Českého rozhlasu mi přišla tisková zpráva a protože se týká i mně, rád ji posílám do světa i touto cestou!

Beznadějně vyprodaná Lucerna uvidí tisící díl Toboganu


Co se nepovedlo celé řadě zpěváků a známých osobností, to dokázal pořad Českého rozhlasu Dvojky Tobogan. V sobotu 17. ledna oslaví se svými posluchači svůj tisící díl ve vyprodané pražské Lucerně. Dvouhodinový speciál začíná tradičně v 11:00 hodin a živě ho přenáší Český rozhlas Dvojka.
Od okamžiku první myšlenky uplynulo už dvacet pět let, během kterých se ve vedení Toboganu vystřídali čtyři moderátoři. A pořad ani po tak dlouhé době neztratil nic na své kráse a oslovuje týden co týden posluchače Českého rozhlasu Dvojky.

Otcem pořadu byl v devadesátých letech legendární rozhlasák Tomáš Sláma. Ten se s ním rozloučil po 563 odvysílaných dílech. Po něm se nakrátko žezla chopili Petr Jančařík, Jaroslav Dušek a s nimi Aleš Cibulka, který navíc tisícím Toboganem oslaví svůj 396. moderovaný díl pořadu.

Přečíst celý článek »

,

70 let Československa - výběr zvukových dokumentů

70 let Československa

Ivan Rössler a Vladimír Nálevka: 70 let Československa. Rozhlasový seriál z archivních dokumentů Čs. rozhlasu. 70 dílů bylo vysíláno od 10. března do 28. října 1988. (režie Ivan Holeček)

Toto je výběr přepisu nejzajímavějších zvukových dokumentů, které jsme použili v sedmdesátidílném seriálu 70 LET ČESKOSLOVENSKA. Jde o autentické výpovědi, které jsou uloženy v rozhlasovém archívu:

Přečíst celý článek »

,

99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů

Dostal jsem se do knížky, jejíž název mne učinil pyšným. Uvádím původní text, který jsem schválil. Do vydání se vloudily dvě chyby, které mne mrzí, ale jimž jsem nemohl zabránit. Ta první je titul PhDr., který nemám. Nikdy a nikde jsou ho nepoužil, ale absolvování filozofické fakulty UK k tomu občas někoho svádí. Byl jsem rád, že jsem školu při zaměstnání vůbec udělal a do rigoróza se mi už nechtělo. O titul “magor” jsem nikdy nepožádal. Další chybka je doplnění jména šéfky redakce AZ Aleny Maxové. V té době, kdy jsem tam přispíval, jím byl Zdeněk Bidlo. To ostatní už je pravda.

Ivan Rössler
21. 12. 1945, Praha
publicista, redaktor, reportér, scénárista, dramaturg

Asolvoval SVVŠ pro pracující (1968–71), v období 1972–81 vystudoval Filozofickou fakultu UK obory filozofie, historie. V Československém rozhlase se poprvé uplatnil v roce 1965. Tehdejší šéf redakce AZ mu umožnil, aby svými fejetony přispíval do pořadů Kolotoč, Kolotoč 135, Piš a slyš! Téhož roku Rössler napsal (za pomoci J. Šperka) dramatické pásmo Král zápalek o švédském podnikateli Ivaru Kreugerovi. V tehdy (1965) nově vzniklém odpoledním pořadu pro mladé, nazvaném Mikrofórum našel tento talentovaný mladý autor hned dva obětavé učitele — K. Mastného a J. D. Navrátila. Již v roce 1967 zorganizoval pro rozhlasového Silvestra hudebně slovesnou „pirátskou stanici“ divadla Semafor s J. Suchým a J. Šlitrem. Další dvě následovaly v roce 1968.
Od podzimu roku 1970 působil jako externí hudební redaktor na stanici Hvězda. Ještě jako externista, i se Studiem mladých (1976). O rok později, již jako zaměstnanec Čs. rozhlasu, se stává redaktorem tohoto Studia a později i redaktorem Mikrofóra. Schopný organizátor a pohotový improvizátor brzy realizuje několik větších komponovaných přímých přenosů z nezvyklých míst, například z letícího letadla, nebo navazuje rozhovor mezi Zemí a kosmickou lodí. Při své práci rád využívá nejmodernější techniku: VKV vysílačky, které fungují i za jízdy, a hlasité telefony, jejichž prostřednictvím se dá srozumitelně hovořit s lidmi třeba z opačného konce světa. Je jeho zásluhou, že v roce 1983 rozhlas vysílá sérii rockových maratónů a od roku 1985 i přímé přenosy z hudebního festivalu Porta.

Přečíst celý článek »

,

Jak to bylo s Mikrofórem

IVAN RÖSSLER | (Tištěný Reflex, 24. 4. 2006)
Reflex 16/2006

Přede dvěma týdny jsme v mediální rubrice Reflexu psali o návratu rozhlasového pořadu Mikrofórum. Richard Medek, ředitel pražské metropolitní stanice Českého rozhlasu Regina, zde zmínil i něco z minulosti Mikrofóra. Na jeho vzpomínky reaguje tehdejší šéfredaktor stanice Praha Ivan Rössler.

V Reflexu 14/06 se Richard Medek chlubí obnovením Mikrofóra, které od roku 1990 vedl, a v roce 1992 dokonce krátce šéfoval samostatnému Mikrofóru Čs. rozhlasu. Mikrofórum tehdy vysílalo osm hodin denně na vlastních frekvencích. Dále Medek pokračuje přímou řečí: „Čtyři hodiny jsme připravovali my a čtyři podobně laděné slovenské rádio Elán. Pak ale tehdejší ředitel stanice Praha Ivan Rössler prosadil, že naše frekvence získá okruh Praha, a tím jsme v podstatě skončili.“

Přečíst celý článek »

,

Laura a její tygři

Karel Šůcha

Bylo to v roce 1985, kdy jsem se poprvé potkal s Karlem Šůchou a jeho neobvyklou hudební formací Laura a její tygři. Inspirace novelou Williama Saroyana Tracyho tygr nebyla zakuklena jen v názvu, ale dávala i obsah několika písním. Laura na tu dobu provokovala svým černobílým vzhledem. Černé kalhoty, černé brýle, bílá košile a černé kravaty. Nová vlna v druhé polovině osmdesátých let už kulminovala (v té době se k nové vlně řadily i takové skupiny jako například Depeche Mode). Jako redaktor Mikrofóra jsem v Neprakta klubu natočil s Laurou několik písní, které jsme s úspěchem odvysílali. Dokonce Karel Šůcha improvizovaně zaaranžoval znělku Mikrofóra, což byla známá skladba z padesátých let Raunchy z repertoáru Billyho Vaughna. Posluchači Mikrofóra neviděli později pověstnou image kapely, ale slyšeli nezaměnitelný zvuk, který se od tehdejších rockových kapel odlišoval „šlapající“ dechovou sekcí.

,

Muži v ofsajdu - rozhlasová nahrávka (1991)

1991

Muži v ofsajdu
Karel Poláček. Úprava Jurij Sidorov. Dramatizace Jan Fuchs. Hudba Leoš Kosek. Texty písní Ivan Rössler. Hraje Studiový orchestr, řídí autor. Režie Jan Fuchs.
Účinkují Miroslav Horníček, Lubomír Lipský, Lukáš Hlavica, Jana Paulová, Josef Bek, Jiřina Jirásková, Josef Vinklář, Luba Skořepová, Ota Sklenčka, Slávka Budínová (Šmalfusová). Zpívají Zuzana Tomaschková, Jana Durczaková, Táňa Gruntová, Josef Titz, Jiří Tomaschko a Sbor Milana Wolfa.

PANÁČEK V ŘÍŠI MLUVENÉHO SLOVA

,

Nejsme děti

Nejsme děti aneb Deset dní, které otřásly Československem

Dokumentární pásmo z listopadových dní 1989. Výpovědi studentů a očitých svědků o brutálním zásahu pořádkových sil 17.11.1989 v Praze. Pořad připravili Ivan Rössler a Ivan Holeček. Z archivních záznamů hovoří Jan Přeučil, Rudolf Jelínek, Miroslav Štěpán, Jana Preissová a politici a občané ČSSR. Citáty z knihy Karla Jasperse “Otázka viny” čte Leoš Suchařípa.

(60min)

Ivan Rössler a Ivan Holeček. Dokument o deseti dnech, které otřásly Československem. Upravil Daniel Moravec. Dramaturgie Jitka Škápíková.

Natočeno 1989, upraveno 2009. Premiéra upravené verze 17. 11. 2009 (ČRo 2 Praha, 9:05 h.; 55min.).

PANÁČEK V ŘÍŠI MLUVENÉHO SLOVA

ČESKÝ ROZHLAS - VLTAVA

Přečíst celý článek »

,

ODSOUZEN NA DOŽIVOTÍ

Měl jsem to štěstí, že jsem se poznal s Františkem Přeučilem, otcem herce Jana Přeučila. U Jana v bytě jsem pak natočil během pěti sezení dlouhý rozhovor, z něhož pak vznikl pětidílný seriál o procesu s Miladou Horákovou, ve které byl František Přeučil odsouzen na doživotí. Toto je úryvek z tohoto seriálu. Bohužel, František Přeučil mezitím tragicky zahynul (1996) při požáru svého domu v Černošicích.

ODSOUZEN NA DOŽIVOTÍ

     Leží přede mnou útlá šedivá knížka. Šedivá jako špinavé zdi kriminálu. Šedivá jako život, jehož naděje bliká někde na konci horizontu. Šedivá jako mraky těsně před pláčem deště. šedivá, šedivá. Jmenuje se Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice - Horáková a společníci. Ten, kterého v tomto procesu odsoudili na doživotí, sedí dnes přede mnou. Jmenuje se František Přeučil, je mu třiaosmdesát let. Tehdy mu bylo přesně o čtyřicet let méně. Nejlepší léta svého života strávil v kriminálu. Přesto před vámi nesedí zlomený člověk, ale naopak člověk plný elánu, člověk, jehož energii by mu mohl závidět leckdo mnohem mladší.

Zalistujme však nejprve v dobovém tisku. Takto psalo Rudé právo během procesu v neděli 4. 6. 1950:

Přečíst celý článek »

,

PORTA

Porta je fenomen, na který rád vzpomínám. Mnohokrát jsem z ní vysílal rozhlasové pořady a připravuji sérii zajímavých historek. Teď jsem našel v archívu starou fotografii z osmdesátých let a časem přinesu více autentických materiálů.

,
φ