STB

SPOLUPRÁCE S STB

Považuji za důležité se bránit. Činím tak už od roku 1994, kdy poprvé Český deník přišel s článkem NOVA JEDE POSTARU. Byl publikován pár dní po startu Novy 12. února 1994. Psalo se tam, že vládne plno nejasností kolem angažování důvěrníka StB, podle Necenzurovaných novin registrovaného pod číslem 31969 a jménem Evžen, Ivana Rösslera, který s nepochybně čistým lustračním osvědčením má v TV Nova řídit redakci zábavy… Bavme se! - Konec citátu. A pak jemná výzva, že by mě měl Železný vyhodit. Myslím si, že se v Nově na toto téma bezpochyby diskutovalo, ale nikdo mi to neřekl. Faktem zůstává, že při nástupu do Novy jsem skutečně předložil ČISTÉ lustrační osvědčení, protože kategorie důvěrník, tedy kategorie “c” byla Ústavním soudem zrušena, protože v této kategorii byli lidé, kteří nic nepodepsali, neslíbili a většinou - jako já - ani nevěděli, že se na nějakém seznamu ocitli. Tento fakt, ale nikdo z těch, kteří začali vydávat nelegální seznamy, nijak zvlášť nemínil připomínat, protože tím by svůj útok oslabil na nulu. Z hlediska zákona tato kategorie neexistuje. Proti samotnému faktu, že jsem evidován v nějakém seznamu se mohu stěží bránit, ale když přišel Český deník s přímým osočením, aniž by uvedl, že kategorie “c” neosvědčuje vědomou spolupráci s StB, pak tu byla příležitost jít do soudního sporu. K tomu skutečně došlo. Vyhrál jsem už u Městského soudu, kde jsem se dozvěděl, že mne StB zaevidovalo 22.4.1986 a od té doby skutečně uvádělo v mém svazku různé schůzky s kpt. Siažíkem. Ten u soudu přiznal, že mne chtěl získat pro zpravodajskou činnost, ale byl jsem podle jeho slov velmi opatrný a proto mne otevřeně o spolupráci nepožádal. Svazek nicméně vedl, ale zprávy získávané údajně ode mne získával z oficiálních či jiných zdrojů. U soudu výslovně popřel, že bych byl důvěrníkem StB.

Proč o tom píšu až teď. Rozsudek Městského soudu sice nabyl právní moci už 14.8.1997, ale ČESPRO, vydavatel Českého deníku se odvolávalo, jak to šlo, takže jsme nakonec došli až k Ústavnímu soudu a rozsudek Vrchního soudu, který správnost rozsudku Městského soudu potvrdil, nabyl právní moci až 15.9.2000, kdy to už nikoho nezajímalo. Po šesti letech bojů, jsem se rozhodl, že to nechám plavat. Kdo si to o mně myslel, že jsem práskač, si to nejspíš myslí dál, mí přátelé mi věřili a vlastně se mě na to nikdy neptal. S výjimkou jediného novináře a sice Jana Potůčka, kterému jsem za to vděčný a který o tom napsal před časem do Reflexu.  Napsal: …. Nebo také Ivan Rössler, bývalý šéf redakce zábavy na Nově, na kterého si StB vedla svazek jako na důvěrníka, aniž by o tom věděl, a když o tom po listopadu 1989 napsal Český deník, zažaloval ho a soud vyhrál.  - Kategorii „důvěrník StB“ posléze Ústavní soud vyřadil z lustračního zákona. Vykašlal bych se na to i dnes, nebýt dnešního (17.2.2009) článku v AHA , kde sice v článku nejsem přímo jmenován, ale po kliknutí na zveřejněný odkaz se objeví seznam, kde už jsem a kde jakýsi Rock against communism mne dokonce povýšil na agenta. Proto jsem se rozhodl na svých stránkách zveřejnit tento text a také fotokopii rozsudku Městského soudu, který o této kauze vypovídá. Jinou možnost obrany už nemám. Konec konců soudcem je každý z vás a rozsudek si vyslovte každý individuálně, jaký chcete. Váš rozsudek může pak posoudit už jenom Bůh. Mějte se hezky.

 

Fotokopie rozsudku:

(pro zvětšení klikněte pravým tlačítkem myši  a použijte funci otevřít

odkaz v novém okně).

 

 

,
φ