Podílel jsem se jako scénárista na soutěži Miss Princess Of The World 2011. A tady je důkaz.

Petr Krčmář, 16. 01. 2011, 15:36 v kategorii Humor,
Společnost IBM oznámila další zajímavý průlom v oblasti umělé inteligence, když se jí podařilo vytvořit počítač, který umí hrát televizní soutěž Riskuj a ještě v ní vyhraje.

Určitě znáte televizní soutěž Riskuj, která u nás běžela mnoho let. Hráči je předloženo několik různých okruhů otázek a v nich jsou ukryty otázky s různou obtížností. Podle obtížnosti jsou také otázky ohodnoceny finanční částkou. Hráč vybere okruh a částku a pak je položena otázka. O odpověď se hlásí hráči stisknutím tlačítka. Pokud nejrychlejší hráč odpoví správně, částka se mu připíše, pokud špatně, částka se odečte. Jednoduché.

Přestože u nás byla soutěž Riskuj vždycky považována za televizní soutěž druhého nálevu a nedosahovala sledovanosti, atraktivnosti ani nebyla propagována jako Superstar a podobné věci, v USA se jedná o velmi populární záležitost, která běží v televizi nepřetržitě od roku 1964 – tedy 47 let! Jedno pravidlo je ovšem v USA velmi odlišné – soutěžící nemůže odpovědět jednoduše „Karel Gott“, ale musí položit otázku typu „Kdo je Karel Gott?“

Ivan Rössler, bývalý šéf zábavy na Nově, mi vyprávěl, že když po zakoupení tohoto formátu (který se v USA jmenuje Jeopardy) dohadovali úpravu pravidel pro Česko, bylo velmi obtížné vysvětlit Američanům, že v češtině se netvoří otázka jen pomocí slovosledu (jako v angličtině), ale často stačí jen změnit intonaci. Proto by požadavek na otázku byl vlastně nesmyslný a nebylo by možné odlišit, jestli byla vyřčena otázka nebo ne.

Ale teď už k tomu hlavnímu: IBM má nový počítač s názvem Watson, který dokáže Jeopardy vyhrát. Připravuje se oficiální kolo proti počítači a ve čtvrtek probíhalo testovací kolo, ve kterém proti Watsonovi soutěžili zkušení borci Ken Jennings a Brad Rutter. Watson nad nimi dokázal vyhrát.

Watson je superpočítač IBM složený z 2880 procesorů POWER7 a disponující 15 terabajty paměti. Softwarové vybavení kombinuje schopnost rozeznávat lidskou řeč, mluvit lidskou řečí, učit se a absorbovat informace. Během soutěže není samozřejmě vidět celý počítač, ale jen velký displej a uslyší Watsonův hlas. Trochu to připomíná počítač HAL z Vesmírné Odysey.

Samotné přiřazování odpovědí k otázkám a odpovídání lidským hlasem není nijak oslňující, zajímavější ovšem je velmi rychlé pochopení otázky v reálném čase. Nezapomeňte, že Watson musí otázku pochopit okamžitě a velmi rychle se účastnit hlasování o možnost odpovědi. Musím říct, že je to velmi působivé video. Podívejte se sami.

Ivan Rössler (* 21. 12. 1945) je český textař, novinář, scénárista, dramaturg, producent. Písně s jeho texty zpívali například Karel Gott, Helena Vondráčková, Miluše Voborníková, Holki, Argema, Jitka Zelenková, Beatings a další.
Vystudoval Filosofickou fakultu UK obor filosofie a dějepis. Do roku 1977 byl na volné noze a živil se psaním novinových článků, písňových textů a rozhlasových a televizních scénářů. V roce 1977 nastoupil do Československého rozhlasu, kde pracoval jako redaktor Studia mladých a Mikrofóra, později byl vedoucím redaktorem redakce zábavy, pak šéfredaktorem stanice Praha a současně krátce řídil i krajské studio Českého rozhlasu v Plzni. Po odchodu z Českého rozhlasu v roce 1993 přešel jako šéfredaktor redakce zábavy do televize Nova, kde byl až do roku 2006. V současné době je v důchodu a věnuje se vlastním aktivitám. Dál píše jak scénáře, články, tak i písňové texty.
Vedle svých zaměstnání byl tiskovým tajemníkem Bratislavské lýry (1966, 1967), Děčínské kotvy (1968), divadla Semafor (1967), šéfdramaturgem Rockfestu, Porty a organizátorem dalších festivalů (Rockové maratony).
Z nejvýznamnějších autorských počinů vedle písňových textů je to především knížka vzpomínek Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami, rozhlasové pásmo Nejsme děti zachycující prvních deset dnů „sametové revoluce“.
Věnuje se také vydavatelské činnosti. V nakladatelství Panton (1984) založil edici Cesty (pro folkovou hudbu) a Rock. V obou edicích pomáhal zejména začínajícím interpretům anebo těm, kteří v té době desky běžně nevydávali. Vydal dokonce desku Panton na Portě live, která vyšla 24 hodin po natočení! V současné době je spolumajitelem firmy Fonia, která se specializuje na mluvené slovo.

Písňové texty (výběr):
Koupím veselý den, Hana Pazeltová
Utíkej, Helena Vondráčková
Někdo se k nám dívá, Naďa Urbánková a Miluše Voborníková
Máme máj, Věra Špinarová
Láska je jako sníh, Beatings
Ráda mám ráno probuzené, Miluše Voborníková
S námi zpívej, Beatings
Tvá žena Růžena, Hana Zagorová
Hvězdné hodiny, Karel Černoch
Sám, samoten, Jitka Zelenková
Zítra stromek zazáří, Karel Gott
Kolik týdnů ještě zbývá, Kamila Olšaníková a Oldřich Veselý
Milión snů, Argema
Někdy příště, Holki
Společná, Argema
Náš příběh postrádá děj, Klára Kolomazníková a Michal David
Spíme v kapkách deště, Iveta Bartošová
Ať i tvůj hlas zní, Iveta Bartošová a Artur Štaidl

Písně v muzikálech
Muži v ofsajdu
Písek do očí
Matěj Brouček na výstavě

Bibliografie:
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby
Kdo je kdo
Who Is Who
100 nemocnější osobností českého šoubyznysu
Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Československého rozhlasu
Hledání rozhlasovosti

Externí odkazy:
Katalog Městské knihovny
Blog na iDnes
Facebook

Bilanční Tobogan
Vysíláno 12. prosince 2007

Hosté: Ivan Rössler, dramaturg a scénárista; Alexandra Vebrová, redaktorka; Yvona Žertová, režisérka; telefonát: Otakar Olšaník, hudebník

Dnes je Tobogan spojen se jménem Aleše Cibulky, ale těm starším posluchačům se vybaví jméno Tomáš Sláma. Dlouholetý redaktor Českého rozhlasu zemřel 15. června 2004. Ještě před tím dokázal vytvořit zábavný pořad, který patřil k prvním talk show v tehdejším Československu.

Co se stalo před dvaceti lety? V jednom z bilančních pořadů z konce roku 2007 jsme vyzvídali na Ivanu Rösslerovi, tehdejším vedoucím Redakce zábavy Československého rozhlasu a na nejbližší spolupracovnici Tomáše Slámy Alexandře Vébrové.

Na Toboganu s Jiřím Adamcem - Foto © Josef Louda

Cibulka: Vysílal se Tobogan vždycky dopoledne?
Vebrová: Vždycky dopoledne.
Rössler: Já myslím, že v poledne.
Cibulka: Jak slyším, ty úplné začátky jsou trochu nejasné. Sašo, jak ses s Tomášem Slámou vlastně seznámila? A kolik jste spolu odvysílali dílů?
Vebrová: Bylo jich víc než šest set. U samého zrodu jsem nebyla, ty první vysílal ze studia. Tomáš mi o tom vyprávěl, protože jsem psala o Toboganu diplomku na fakultě žurnalistiky a jeho to pochopitelně zaujalo. Tím pádem jsme si o Toboganu hodně povídali, a pak zjistil, že já o něm vím víc než on. A navíc si to všechno pamatuju. Tak jsme se domluvili na spolupráci. Ale já jsem se napojila do Toboganu v roce 1992. To už Tomáš vysílal z Euroklubu.
Rössler: Přemýšlím, jestli ten rok založení Toboganu byl opravdu rok 1990.
Cibulka: Kde se vlastně zrodila myšlenka vysílat takový pořad?

na Toboganu s Hanou Talpovou - Foto © Josef Louda

Rössler: V roce 1990 jsem dostal na starosti Redakci zábavy a bylo nutné najít úplně nové lidi. Podařilo se mi vytvořit, jak já říkal, „redakci kuriozit“. Byli tam zaměstnáni – Eda Pergner (poprvé v životě), Ervín Hrych, byl jsem taky prvním zaměstnavatelem Ondřeje Suchého, získal jsem Dušana Všelichu, pozdějšího zakladatele Radio Mama později Radio Limonádový Joe. Když jsme vymýšleli nové a nové programy, tak jsem oslovil Otu Olšaníka, hudebního skladatele (pozn.: zemřel 1. 7. 2008), aby mi udělal jednu takovou svižnější novou znělku. On chtěl trochu přiblížit, jak by měla vypadat. „Představ si, jak někdo jede po toboganu, takovými krouživými pohyby dolů,“řekl jsem mu. A Ota povídal: „To není špatnej název i pro ten program“. Takže jsem měl znělku, název a uvažoval jsem, co s tím programem dál. Jednou jsem seděl s Tomášem Slámou na Staroměstském náměstí. Tomáš si zase stěžoval co všechno ho bolí a já mu povídám: „Vykašli se na to a pojď ke mně do redakce. Já mám takovej zajímavej nápad“. A on říkal: „Já už nechci bejt nikdy zaměstnanej“.

Ale Ivan Rössler ho dobře znal, vysílal s ním Mikrofórum, takže mu hned vylíčil svou vizi. Něco podobného sobotnímu Mikrofóru (to byl velice populární a oblíbený rozhlasový pořad), ale víc pro starší lidi. Tomáš Sláma chvilku vzdoroval, ale pak opravdu podepsal pracovní smlouvu a stal se členem tehdejší Redakce zábavy – „redakce individualit“, redakce, které“ se nedalo vládnout, ale vznikla tam spousta zajímavých pořadů“. Ovšem Tobogan asi vydržel nejdéle!
Cibulka: Jak vlastně vypadaly ty úplně první Tobogany?
Po této otázce dochází mezi hosty k rozporu. Alexandra Vebrová tvrdí, že první Tobogany byly bez diváků, zatímco Ivan Rössler si vybavuje, že se odehrávaly v bývalém Studiu 6 nebo ve Studiu 3 a dokládá vzpomínkou…
Rössler: …a na jednom z prvních Toboganů byla Zora Jandová, přinesla si pletení a bylo tam asi dvacet lidí.
Přes veškerou úctu k Ivanu Rösslerovi ho Saša Vebrová přeruší a s dovoláním na osobní rozhovor s Tomášem Slámou na toto téma říká:
Vebrová: Ne, ne, ten první byl se Slávkou Hozovou – Štěpánovou. Četl s ní četbu a byl tam s ní sám. Na diváky si vzpomněl ve chvíli, kdy byl v jiném studiu, kde byl klavír a jeho hosty byli manželé Hurníkovi. A on si řekl, proč, když tady mám klavír, a jsou tady manželé Hurníkovi, proč my vlastně nehrajem? A proč, když se tu bude hrát, tady nemít diváky? A první diváky pozval až v této době.
Ale pan Rössler stále pochybuje, že by jeho paměť nebyla přesná, slibuje si, že pravdu zjistí, ovšem Saša Vebrová tvrdí, že má dokonce nahrávku onoho prvního Toboganu, kde nebylo po divácích ani stopy. Ale protože oba protagonisté jsou slušní, kultivovaní a zkušení lidé, konflikt nevzniká a Aleš Cibulka ho zcela udusí poznámkou:
Cibulka: Milí posluchači, tohle je odpověď na vaše otázky, proč vlastně neslavíme výročí Toboganu. My prostě nemáme kdy slavit!
Rössler: Ale ještě za života Tomáše Slámy se slavila kulatá výročí. Jednou dokonce vydal takovou brožurku a mě ukecal, abych tam napsal, jak jsem ho získal, aby ten Tobogan dělal.
Žertová: Já jsem taky pátrala a myslím si, že Tomáš si ty kulatiny tak trochu vymýšlel.
Vebrová: To mohu potvrdit…
Rössler: Asi bychom měli zahájit nějaký archeologický výzkum…A začít hledat hmotné i nehmotné důkazy o existenci Toboganu a jeho původu.
Žertová: To jistě můžeme, ale pokud spočítáte Tobogany mezi tří stým a šesti stým pořadem, tak ten počet týdnů prostě neodpovídá…
Rössler: Tomáš zkrátka rád slavil!
Cibulka: Takže spočítat, kolikátý Tobogan teď vysíláme, je asi úplně nemožné…
Vebrová: Já myslím, že kolikátý chceš.
Rössler: To dědictví po Tomáši Slámovi by se mělo dodržovat i s tou libůstkou a určovat si výročí a slavit, kdy chcete.
Cibulka: A kolik jste jich tedy, Sašo, s Tomášem natočili?
Vebrová: Tak v létě 2004 to bylo tak k šesti stům padesáti.
Cibulka: Podle Tomáše.
Vebrová: Podle Tomáše. On měl totiž v dubnu narozeniny a ten duben se mu tak líbil, že to postupně jakoby sjednotil. On si oslavil ty své narozeniny oslavením Toboganu.
Cibulka: Aha, tak to bychom mohli tisící Tobogan slavit třeba 1.dubna. Ne, já mám nápad, budeme ho slavit 25. března! To mám narozeniny já…
Vebrová: Vy jste oba Berani, Tomáš byl taky Beran, takže já myslím, že na to máš plné právo.
A ačkoli se Ivan Rössler ještě pokusil vnést do debaty strohý rozum, zvítězil názor, že statistika zkrátka do pořadu Tobogan nepatří.

Cibulka: Teď je tedy domovským divadlem Divadlo U Hasičů, ale kudy všudy putovaly Tobogany, Sašo?
Vebrová: Tak ty první - s diváky a v jevištní podobě, byly v Euroklubu (pozn.: nyní Divadlo Radka Brzobohatého). I když ty úplně první tam byly pod jevištěm. Tomáš byl v sále, bylo tam 20-30 židlí, a když už ty židle nestačily, tak jsme se přestěhovali do sálu. A to se mu líbilo, tam se vešly i velké big bandy. Tomáš měl rád všechno ve velkém, nakonec o tom svědčí i deset vysílání z Národního divadla.
V Euroklubu jsme byli dva nebo tři roky. Do roku 1995. My jsme tam byli s Tomášem nějakou dobu dokonce zaměstnaní a dělali jsme tam i jiné pořady. Tam vlastně vznikl nápad slavit v Toboganu narozeniny různých významných lidí. Pak jsme se přestěhovali do studia Gag k Borisi Hubnerovi (pozn.: nyní divadlo Metro), tam jsme byli asi taky dva roky. Poté jsme se přestěhovali do divadla Adria ke Karlu Heřmánkovi. A následovali různé hostovačky, několikrát Divadlo Jiřího Grossmanna, vysílali jsme ze Slávie, z Pražského hradu, z Národního divadla jsme zahajovali každý rok sezónu. A potom jsme konečně našli domovskou scénu, a to bylo Divadlo U Hasičů.
Cibulka: K Toboganu ale kdysi patřily třeba i jeho medaile, několik knih, které Tomáš napsal – no a jednou z tradic, která se dochovala je třeba i vánoční bramborový salát.

Boj komerčních televizí o mladší diváky je pochopitelný, na druhou stranu by ale soukromé stanice neměly opomíjet i lidi v předdůchodovém věku, protože ti jsou většinou nejbohatší, říká v rozhovoru pro server DigiZone.cz dlouholetý šéfredaktor redakce zábavy na televizi Nova Ivan Rössler. V nejsledovanější české televizi působil od jejího vzniku do roku 2006, poté se podílel na některých pořadech pro Českou televizi či Primu. Dnes provozuje vlastní agenturu, která zastupuje řadu moderátorů, zpěváků a bavičů, přednáší na vysoké škole a užívá důchodu.
Sledujete souboj talentových show na Nově a Primě? A co jim říkáte?
Sleduji i nesleduji. Musím se přiznat, že patřím k těm, kteří se nechali zlákat Jiřinou Bohdalovou k sérii detektivek Ach, ty vraždy! na ČT 1. Nicméně talentové show jsem sledoval a myslím si, že jako vždy zvítězil originál. Je propracovaný, vyvinutý specializovanou firmou, která k němu vlastní celosvětová práva, je to vypilované, odzkoušené v různých zemích, nese to sebou punc originálu. Samozřejmě si dovedu představit, v jaké roli asi byl chudák Vítek Pokorný (dramaturg licencovaných soutěží na Nově, pozn. red.), když Nova zjistila, že nemá práva k formátu Got Talent. S jeho licencí si totiž kupujete nejen know-how, ale i pověst a jméno té soutěže. V jaké situaci asi musel být Vítek Pokorný, když mu řekli, že musí rychle vymyslet něco vlastního?

Jde to vůbec?
Udělat něco, co je skoro stejné jako originál, obšlehnout to a zároveň udělat tolik rozlišovacích znaků, aby to bylo skoro nenapadnutelné, je velmi těžké. Stejně si myslím, že majitel Got Talentu postup Novy napadl a že Nova za to musela zaplatit nějaké odstupné. Je to ale čistě moje hypotéza. Společnost FremantleMedia by to ale podle mne jen tak nenechala být. Pro Novu muselo být trošičku potupné, že musela vyvinout vlastní formát, který nedosahuje kvality originálu, prověřeného časem. I když je pravda, že Prima svého času zvítězila nad Novou také plagiátem, když se utkaly reality show VyVolení a Big Brother.

Proč tehdy prohrál originální Big Brother?
Big Brother byl příliš svázán určitými povinnostmi, které vyžadovala jeho licence, kdežto VyVolení si mohli dělat, co chtěli, dostali se třeba i do města na návštěvu, a tím pádem mohli být de facto bulvárnější. Big Brother si hrál na serióznější psychologický pokus. Tehdy Nova prohrála, nicméně Prima se chytila do vlastní pasti, protože se snažila z VyVolených vytěžit co nejvíc a poslední ročník téhle reality show byl vyloženě katastrofa. Jenže z toho nemůžete utéct, jakmile nastartujete další řadu, musíte ji celou odvysílat, i kdybyste měl krvácet, a modlíte se, abyste úplně nevykrvácel. .
U letošních talentových soutěží jsou síly vyrovnanější než u kontejnerových reality show.
Faktem je, že jsem měl při jejich sledování chvílemi pocit, že vidím na Primě Novu a na Nově Primu. Originál je samozřejmě bombastičtější, je lépe scénicky vybaven, má přehlednější systém a lepší porotu. Je vidět, že Lucie Bílá si to výrazně užívá. Honza Kraus je umírněný a velice příjemně překvapil svým glosováním. Zatímco na porotě Talentmanie je vidět, že byla vynucená, že se Pavlu Haberovi do toho moc nechtělo, Zdeněk Troška dokonce veřejně přiznal, že udělal ústupek poté, co několikrát odmítl, když mu Nova slíbila, že mu dá tři a půl milionu na dofinancování jeho filmu.
Je vidět, že porota Talentmanie nefunguje moc dobře. Adela Banášová je brilantní moderátorka, ale jako porotkyně mi přijde trošku mimo. Alenu Šeredovou dokonce museli propustit zpátky do Itálie a nahradili ji duem Suchánek - Genzer, kteří jsou geniální sami mezi sebou, ale tady jsou bezradní. Porota je u takového formátu dost klíčová. Je-li dobrá, je dobrý i program. I dvojice moderátorů na Primě je lepší než Leoš Mareš. Já si ho jinak vážím, ale kdysi se takto mluvilo o Milanu Friedlovi: že když otevřete konzervu, vykoukne na vás zrovna on.

Pokračování na DigiZone

Praha - Půlstoletí existence rockové hudby v Česku si připomenou její fanoušci 14. října na koncertě v pražské O2 areně. V bezmála pětihodinovém hudebním maratonu se na scéně představí 11 kapel. Někteří zúčastnění muzikanti stáli u zrodu českého bigbítu, představí se i jejich následovníci ze všech etap rockové historie. Novinářům to dnes řekli organizátoři koncertu.

“V roce 1960 Pavel Sedláček přejmenoval svou kapelu EP Hi-Fi na Studijní skupinu big beatu,” uvedl dramaturg koncertu Ivan Rössler. Jeden z “otců českého bigbítu” Sedláček proto na scéně nebude chybět. Doprovodí ho kapela Cadillac a jako hosté Karel Kahovec a Petr Vondráček.

Nejstarší období českého bigbítu připomene i Radim Hladík s Blue Effectem a hostujícím Vladimírem Mišíkem. Kytarista Hladík vystoupí také s Matadors, s nimiž si zazpívá Viktor Sodoma.

Na scéně se dále vystřídají kapely Progres 2, Buty a Citron. Hudbu 80. let připomene například Jasná páka s Davidem Kollerem. “Chtěl jsem na koncert Lucii, a když to nešlo, věděl jsem, že tu David nesmí chybět,” konstatoval Rössler. Koller prohlásil, že si za bicí v Jasné páce tentokrát sedne naposled.

Koncert bude pokračovat vystoupením Visacího zámku a Olympiku, uzavřou jej Tři sestry. Nejnovější muzikantskou generaci bude zastupovat skupina Nightwork.

“Pro mě je to satisfakce. Hrajeme poslední a před námi hraje Olympic, který je podstatně slavnější,” řekl ČTK frontman Tří sester Lou Fanánek Hagen. “Máme primitivní výrazivo, které se blíží prapůvodnímu rokenrolu. Prazáklad je stejný a speciálně Jasná páka, to byli naši vzoři, na které jsme chodili,” zavzpomínal.

Vstupenky na koncert za 590 korun se prodávají v terminálech Sazky.

Porta za dvacet čtyři hodin

(str. 103)

Finále Porty 90 proběhlo opět v Plzni od 4. do 7. Července. Úvodník do prvního čísla Portýra napsal hlavní dramaturg Ivan Rössler a mimo jiné se v něm píše:
„Ještě v únoru jsem se domníval, že Porta letos nebude. Sešli jsme se tehdy v Malostranské besedě a převládly dva názory. Ten první koncipoval Michal Konečný jako bývalý dramaturg a zněl: Porta splnila svůj účel loňskou Dvoranou, kterou nelze překonat, a skončila svůj život 17. 11. na ulicích Prahy. Druhý krajní názor zněl, že Porta musí získat profesionální a komerční parametry, lze ji pořádat jen na základě ekonomických zájmů eventuálního konsorcia a na základě poptávky a nabídky.
První názor lze označit za pozdně socialistický a druhý za raně kapitalistický. V debatách, které jsme vedli další a další dny, pak jasně vykrystalizovalo to, nač se asi v posledních týdnech možná trochu pozapomnělo, a sice že Porta není jen zdánlivě lukrativní dojná kráva, ale krásné, čisté a současně velice silné hnutí.
Toto hnutí je třeba zachránit. Rád bych se s vámi podíval do vzdálenější budoucnosti, kterou musíme mít stále na mysli, abychom nezničili přítomnost i minulost. Řekl jsem, že Porta je především hnutí, a proto vám chci navrhnout, abychom tomuto hnutí dali společně určitý směr. Vedou mě k tomu tyto důvody:
1. Porta dnes reprezentuje tisíce hudebníků a desetitisíce příznivců této hudby.
2. Porta, jakožto soutěžní systém i jako národní přehlídka, byla sedmnáct let připoutána ke Svazu mládeže. Je příliš brzy a příliš emotivno na to, aby byla tato etapa jejích dějin seriózně posouzena. Faktem je, že tato stará struktura se rozpadá a je Portě cosi dlužna.
3. Porta se dostává do situace, že o ni stále je značný zájem, ale na druhé straně nebude dostávat – stejně jako jiná odvětví naší kultury – žádné dotace. Může tedy přežít jako silný subjekt, anebo ve spojení se silným sponzorem.
4. Porta má všechny předpoklady, aby se stala silným subjektem

(str. 136 – 137)

Další zmínky na str. 139, 147 a 151

Tenhle článek jsem našel v časopise, který vyšel v červenci 1985, krátce po skončení festivalu Porta. Napsal ho Stanislav Motl (později jsme se potkali na Nově) a fotografie je od Františka Heřmana. V článku se píše:

Ani omyl, ani fantazie

“To bude vtip nebo fantazírování…”, nechal se kdosi slyšet na prvním večeru Porty, když redaktor Československého rozhlasu a současně redaktor hudebního nakladatelství Panton Ivan Rössler oznámil přítomným, že se na Portě bude dít věc nevídaná: “Zítra ráno začíná veřejná nahrávka Pantonu na Portě a v pátek si budete moci koupit dlouhohrající desku i kazetu s touto nahrávkou.”

Lochotínem zaznělo - Umííí. Ozval se i potlesk. Ale ne zase tak bouřlivý, jak by kdekdo očekával. Nevěřících Tomášů bylo zřejmě mnoho. Jenomže - opravdu nešlo o vtip. Hned ve čtvrtek se nahrávka z vystoupení pardubické Stopy, Spirituál kvintetu, dvojice Janoušek - Vondrák, Dáši Voňkové, Ivo Jahelky, Palečka a Janíka a dalších skupin a písničkářů vezla do Gramofonových závodů v Loděnicích, aby zde obětaví lidé doslova přes noc vylisovali na pět tisíc dlouhohrajících desek a připravili čtyři tisíce magnetofonových kazet. Takovou frontu, která se před stánkem Pantonu na Portě vytvořila, jsem jakživ neviděl.

“Uznání patří mnoha lidem z Gramofonových závodů,” pověděl mi při jenom z letmých setkání Ivan Rössler. “Uznání patří samozřejmě i Pantonu a také pracujícím tiskárny Stráž v Plzni, kde během krátké doby vytiskli průvodní slovo k desce a seznam písní. Jde o ojedinělý čin v dějinách našeho gramofonového průmyslu, dosud se nestalo, aby tak velké množství desek vzniklo pár hodin po živé nahrávce. A dosud se nestalo, aby bylo vyrobenou současně tolik kazet.”

Která z krásek se asi stane Supermiss 2009?
Celý čtvrtek probíhaly v pražském hotelu Hilton semifinálové boje letošního ročníku Supermiss, jehož hlavním mediálním partnerem je Aha! Do semifinále se probojovalo 50 dívek z celkem 347 přihlášených.

Kromě ředitele soutěže Tomáše Vavřince v porotě zasedl režisér finálového večera Ivan Rössler, módní návrhářka Petra Pilařová, vedoucí Nedělního Aha! Petr Holan, Miss Motorsport Vlaďka Šálená a 2. Supermiss 2008 Michaela Bujáková. Do velkého finále, které se koná 14. prosince v Praze, postoupí 12 krásek, z nichž jen ta nejlepší si odveze zbrusu nový vůz Audi A3.

Autor: (ph)
Foto pro Aha! – Motorsport Vavřinec