Cesty

Nový Zéland: Kostel U dobrého pastýře

Anglicky se ovšem jmenuje Church of the Good Shepherd a nachází se na břehu jezera Tekapo.Je to pravděpodobně nejfotografovanější kostel na Novém Zélandu. Byl postaven v roce 1935 a základní kámen položil vévoda z Gloucesteru v lednu a už v srpnu byl kamenný kostel hotov. Kostel je velice romantický a je z něj hezký výhled na jezero Tekapo, které patří ke třem největším jezerům Zélandu. Když jsem procházel internet, našel jsem dokonce nabídku na uspořádání svatby v tomto kostelíku. Na Zélandu se ovšem můžete nechat oddat i v přírodě či dokonce na ledovci. Byl jsem tam dvakrát. Poprvé nebylo příliš dobré počasí, podruhé o pár let později svítilo sluníčko. Ale ne zas tolik, aby se voda jezera třpytila tak, jak jsem o tom četl. Údajně by měla splňovat další nej této krajiny - nejtřpytivější voda jezera, která je k vidění.

,

3. 1. 2010 v rubrice Cesty

Křížová cesta v Počepicích

Dvanáct zastavení z obvyklých čtrnácti (je možné, že dvě jsem nenašel) nabízí Křížová cesta v Počepicích. Obrázky nakreslily děti a Křížová cesta, která vznikla v letech 1861 - 1878, byla opravena v roce 2001. Škoda, že o pár let později poutník jen s obtížemi jednotlivé kříže nachází. Někde se i trním prodírá. Přitom je to jedna z nejpůvabnějších křížových cest, které jsem viděl.

Přečíst celý článek »

,

16. 8. 2009 v rubrice Blog, Cesty

Dvě kapličky

Ukázka původní hranice na Bučině

Bylo nebylo, byla jedna kaplička v půvabné vesničce Bučina na Šumavě. Kdysi tam stávalo pár domků a hotel. A také zmíněná kaplička svatého Michala. Z Bučiny vedla pohodlná silnička do německého městečka Finsterau a tak nebylo divu, že kaplička byla u německé části obyvatelstva oblíbená. Pak přišla válka, Němci nás obsadili, pak válka skončila a my využili práva vítězů a Němce jsme vyhnali. Pak jsme mezi sebou vytyčili hranici v podobě ostnatých drátů, drátěných plotů nabitých elektrickým proudem a zátarasů.
A protože hranice “nie korzo,” jak mnohem později zdůraznil dr. Gustáv Husák, a protože by se v domech, ale i v kapličce mohli skrývat ti, kteří se rozhodli k návštěvě Finsterau bez požehnání úřadů, byly domy i s kapličkou srovnány se zemí. Podobně dopadly i jiné vesničky podél hranic. Zmizely domy, školy, hřbitovy, zmizel život. Občas jen zaštěkl pes anebo samopal, to když se někdo přece jen pokusil přes hranici dostat. Ostatně na Bučině je nejen kousek hranice, ale i kousek zbořeniště domu jako památka na totalitní období našeho života.

pokračování na IDNES