VARIA

Tady jsou zatím články, o kterých nevím, kde jsem je publikoval. Snad v tom ale časem udělám pořádek.

Božský a zlatý Karel Gott

Přišel jsem gratulovat se svým synem Kryštofem. (foto Josef Louda)

Měl jsem to štěstí, že jsem absolvoval veškeré kulaté narozeniny velkého Mistra. Padesátiny slavil ve velkém stylu v dnešním klubu Duplex. Dlouhá fronta stále už před výtahem. Šedesátiny a sedmdesátiny slavil v Ambassadoru. Oběma posledním jubilejím předcházel megakoncert. Vrcholem večírku v Ambassadoru, který se konal v předvečer Gottových narozenin a pokračoval až do časných ranních hodin, byla hodinová popůlnoční show, ve které to Karel pořádně rozjel. A ještě potutelně dodal: řekněte všem, kteří odešli, o co přišli, protože teď se to začíná pořádně rozjíždět. Ze svého archívu vybírám kapitolku ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami:

Přečíst celý článek »

,

Dostal jsem CD

Dneska jsem dostal do ruky CD Tak se ti hlásím…, které z dokumetů s Voskovcem a Werichem sestavil Robert Tamchyna. Chtěl bych mu takto veřejně poděkovat, abych mu oplatil jeho poděkování zveřejněné na obalu CD. Moc jsem pro něj ale neudělal. Jen jsem mu věnoval kazetu, kterou jsem dostal od Jiřího Sýkory z Hlasu Ameriky, na kterém je Sýkorův rozhovor s Voskovcem. Dostal jsem ji v roce 1989, když jsem připravoval pořad o Voskovcovi pro Československý rozhlas na výstavě Kde domov můj. Více o tomto projektu se můžete dočíst na mých stránkách. Robert dal svému cédéčku podtitul monology, které zůstaly dialogem. Aby věděl, že ten dialog nebyl v jisté době díky těm, kteří se znovu dostávají k moci, jednoduchý, přikládám faksimili Werichova dopisu. Předem upozorňuji, že je to velice smutné čtení. Jan Werich mi v roce 1969, když jsem u něj byl na Kampě, s hořkostí v hlase řekl: Voni mně vyčítaj´, že jsem kosmopolita. A co voni s tím internacionalismem? Není to totéž.

Ten dopis, který zde uvádím, byl napsán o pouhých pět let později.

Obrázek se vám zvětší, když na něj kliknete! Ale to už je čistě vaše rozhodnutí. Roberte, za to CD opravdu moc děkuji.

,

Dudkův hořký smích

Musím říct, že mne Oldřich Dudek tentokrát mile překvapil. Jeho knížka, s dlouhým názvem HOŘKÝ SMÍCH TOTALITY ANEB ČÍTANKA PRO HUSÁKOVY DĚTI, je velice vtipná. Obsahuje řadu historek, který náš český humorista částečně sám prožil jako redaktor Vlasty a Dikobrazu, částečně někde zaslechl a také občas přibásnil a vyfabuloval. Historky jsou k smíchu stejně tak jako jsou k smíchu historky z vojny. Čím dál se od doby, kdy vznikly, vzdalujeme, tím víc jsou k smíchu. Čtenář, který tuto dobu nezažil, možná tu a tam zcela nepochopí její hořký vtip, ale o to víc se podiví, že to bylo vůbec možné.
Kdysi jsem zaslechl v pokoji svého syna nějakou možná heavy metalovou skladbu, do které byla vtipně zakomponována buď internacionála, nebo píseň práce (promiňte, ale ani jeden název nedokážu dneska napsat s velkým písmenem na začátku). Chvíli jsem to poslouchal a pak jsem řekl: Docela vtipný. Syn nechápal, protože ani jeden z hitů totality neznal. Pravda je, že když přišel samet, bylo mu teprve sedm.
Přečíst celý článek »

,

Jak to bylo s Mikrofórem

IVAN RÖSSLER | (Tištěný Reflex, 24. 4. 2006)
Reflex 16/2006

Přede dvěma týdny jsme v mediální rubrice Reflexu psali o návratu rozhlasového pořadu Mikrofórum. Richard Medek, ředitel pražské metropolitní stanice Českého rozhlasu Regina, zde zmínil i něco z minulosti Mikrofóra. Na jeho vzpomínky reaguje tehdejší šéfredaktor stanice Praha Ivan Rössler.

V Reflexu 14/06 se Richard Medek chlubí obnovením Mikrofóra, které od roku 1990 vedl, a v roce 1992 dokonce krátce šéfoval samostatnému Mikrofóru Čs. rozhlasu. Mikrofórum tehdy vysílalo osm hodin denně na vlastních frekvencích. Dále Medek pokračuje přímou řečí: „Čtyři hodiny jsme připravovali my a čtyři podobně laděné slovenské rádio Elán. Pak ale tehdejší ředitel stanice Praha Ivan Rössler prosadil, že naše frekvence získá okruh Praha, a tím jsme v podstatě skončili.“

Přečíst celý článek »

,

Jaké jsou vaše výchovné zásady?

Lidové noviny, 3. ledna 2009

CUKR A BIČ
Málokdy jsem dětem říkal, že se něco nesmí – spíš že to není slušné a dospělý člověk to nedělá. To v naději, že se budou cítit dospěleji, když to dělat nebudou.

Přečíst celý článek »

,

Karel Vlach - 100 let

Karel Vlach by oslavil stovku. Měl jsem to potěšení, že jsem s Karlem Vlachem potkával velice často v rozhlase, kde hodně natáčel. Když se blížily jeho šedesátiny a to bylo, jak snadno spočítáte, před čtyřiceti lety, přemlouval jsem ho k rozhovoru pro jeden časopis.
Bylo to na podzim roku 1971, krátce před jeho narozeninami. Karel Vlach se narodil 8.10.1911 a šedesátiny rozhodně důvodem k rozhovoru byly. Jenže Karel Vlach nikdy neměl čas. “Já jsem celý den v Mělníku, točíme Televarieté,” nedával mi ani trochu naděje a navíc přišla i výčitka: “proč jsi vždycky vzpomenete na poslední chvíli?” Nakonec se nechal uprosit a řekl mi, ať jedu s kapelou autobusem, že se snad nějaká chvilka najde.
Přečíst celý článek »

,

Klavíristé u piana

tvplus 20/2007

Rozhovor s Petrem Vondráčkem a Danem Bartákem o pořadu Hvězdy u piana, který v té době na Primě končil.

Přečíst celý článek »

,

Malá vzpomínka na Jiřího Voskovce?

Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze šedesátiny Jiřího Voskovce.

Přečíst celý článek »

,

Malá vzpomínka na velkou herečku

FOTO Alexander Janovský

S Jiřinou Jiráskovou jsem se potkával při různých televizních natáčení. Byla vtipná a ráda vyprávěla historky. Třeba o Jiřině Bohdalové. Ale nebojte se, nebudu se snažit je tady převyprávět, bez šarmu Jiříny Jiráskové by to nebylo ono. Za vůbec první setkání s ní může Petr Spálený. Pojal jsem totiž nápad na cyklus dvojrozhovorů, který jsem nazval Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami. Uskutečnil se pouze ten první a další už nenásledovaly. Když jsem pak po mnoho letech uspořádal svá setkání se zajímavými lidmi do knížky, dostala stejný název. Tím se Jiřina Jirásková a Petr Spálený staly nechtěně jejími kmotry. Dovolte mi tento dvojrozhovor uvést jako malou vzpomínku na velkou herečku.

PŘÁTELÉ JSOU PŘÍBUZNÍ, KTERÉ SI VYBÍRÁME SÁMI

Přečíst celý článek »

,

Pokřtili jsme Shatterhanda!

Zleva David Gruber, Ivan Rössler, Petr Novotný a MUDr. Radim Uzel

Tak jsme pokřtili knížku Davida Grubera Old Shatterhand opět na Západě. Kmotři byli dva medicinmani: MUDr. Radim Uzel a MUDr. Martin Holcát. K nim se připojil také Petr Novotný, jehož slova o knize cituje níže. Petr Novotný pro změnu citoval moji větu, když jsem tvrdil, že Shatterhand chvílemi mluví jako Gruber (když školí po večerech své zálesáky). Petr Novotný také jako jediný správný westman přišel ve westě.

Tahle knížka mě ohromila především dokonale zvládnutým stylem – nejdřív jsem si myslel, že je to Davidův nejapný vtip – že prostě vzal hotovou mayovku, na svém počítači stisknul Ctrl+A, pak Ctrl+C, pak začal nový dokument a po stisknutí Ctrl+V získal dokonalou kopii románu a tu prostě podepsal svým jménem.
Ale po přečtení celého románu jsem změnil názor. Domnívám se teď, že Karel May svá díla opsal od Davida Grubera. Tím se vysvětluje i věčná literární záhada, jak mohl May psát tak dokonale o Indiánech, když předtím nikdy na americkém kontinentě nebyl.
Doporučuji všem bledým tvářím číst tento originál a neztrácet čas německými kopiemi…
PETR NOVOTNÝ
moderátor, bavič, textař, počítačový fanda, organizátor, cestovatel, pohodář…

,
φ