DOTYK

Celý název byl Dotyk umění a byznysu. Dobrý pokus dát dohromady umění a peníze. Šéfredaktorem byl můj dlouholetý přítel a básník Petr Cincibuch. Spřátelili jsme se už v Divokém víně, což byl časopis, ve kterém jsme oba publikovali.  Když Petr z Dotyku odešel, začal vydávat časopis Medicína a umění, kam píšu dodnes.

Malování? Příjemný pocit.

DOTYK 1/98

FOTO ALEXANDER JANOVSKÝ

Ateliér Ivana Komárka se nachází uprostřed sídliště Řepy v klasickém paneláku. Vstupujeme dovnitř. Obrazy naskládané k jedné stěně dosahují až k nízkému stropu. Část z nich je namalována na velké polystyrénové desky, které jsou zataveny do plastikových obalů podobně jako jsou zatavovány balíčky masa či uzenin v nedaleké samošce.

Má sídliště na vás nějaký vliv?
„Na to, že ateliér mám v Řepích, jsem musel zákonitě reagovat. Jde na mě až hrůza při pomyšlení, že v tom vyrůstají děti, protože zde není špetka kultury. Jediné, co se zde objevilo nově je Mac Donald jako jediný zdroj estetiky, který do tohohle sídliště vpadl. Myslím si, že kultura bydlení byla na sídlištích zjednodušená na to nejhorší. Bytová jádra, umakarty, to je hnus, který formuje lidi a zejména mladé.“
Napadlo vás něco namalovat na umakart? Ptám se poněkud cynicky a ne zcela nelogicky s přihlédnutím k zabaleným polystyrénovým deskám.
Přečíst celý článek »

,

Dužina a jádro Michaela Rittsteina

DOTYK 3/1998

FOTO ALEXANDER JANOVSKÝ

MICHAEL RITTSTEIN - narozen 17. 9. 1949, Praha - vystudoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Arnošta Paderlíka 1968-74, vystavuje od roku 1972, samostatně od roku 1976.

Přečíst celý článek »

,

Obraz? Nekonečná cesta!

DOTYK 2/98

FOTOGRAFIE ALEXANDER JANOVSKÝ

Černý most – Ponte Negro, jak mu přezdívají domorodci se nachází na okraji Prahy. Milosrdná bude cesta metrem, které je před dokončením. Povrchová doprava se prokousává Karlínem a Vysočany. Estetické zážitky na každém kroku. Průmyslová střeva, ohavné domy. A pak už jen paneláky. V jednom z nich je ateliér Vladimíra Nováka.

Vladimír Novák je sympatický muž s knírem a brýlemi. Nenápadný. Čekal na fotografa Sašu Janovského a na mne na ulici, abychom ve spleti paneláků nezabloudili. Jízda výtahem do nejvyššího patra je zakončena krátkým výstupem po schodišti. Opět mám spíše průmyslové pocity. Kovové zábradlí jako ve fabrice. Holé, okopané zdi. Za umakartovými dveřmi to voní barvami. Jsme v ateliéru: Dobrý den! Přečíst celý článek »

,
φ