Články

Jedno z nejslavnějších děl českého humoru se konečně dočkalo velkolepé audio podoby. Nikdo jiný než Miroslav Donutil nemohl lépe oživit u mikrofonu postavy a postavičky vojáků a „lampasáků“ kultovního Švandrlíkova románu.

Často bývají Černí baroni označováni za úsměvnou knihu o neveselé době, neboť připomínají smutně proslulé „pétépáky“ a chmurnou dobu padesátých let. Přesto se kniha těší oblibě již několikáté čtenářské generace, a to hlavně díky vtipu, nadhledu a humornému líčení osudů vojína Kefalína, majora Terazkyho a dalších příslušníků pomocných vojenských jednotek československé lidové armády. Zlidovělé hlášky a oblíbené postavy jsou nejlepším důkazem nadčasovosti této knihy. Miroslav Donutil vytvořil ve filmové adaptaci Černých baronů nezapomenutelnou postavu poručíka Troníka a jako herec má na svém kontě další komické role všemožných velitelů, důstojníků a mužů v zeleném. Jeho interpretace Černých baronů je pro posluchače pravým požitkem.

Více na stránkách FONIA

IVAN RÖSSLER | (Tištěný Reflex, 24. 4. 2006)
Reflex 16/2006

Přede dvěma týdny jsme v mediální rubrice Reflexu psali o návratu rozhlasového pořadu Mikrofórum. Richard Medek, ředitel pražské metropolitní stanice Českého rozhlasu Regina, zde zmínil i něco z minulosti Mikrofóra. Na jeho vzpomínky reaguje tehdejší šéfredaktor stanice Praha Ivan Rössler.

V Reflexu 14/06 se Richard Medek chlubí obnovením Mikrofóra, které od roku 1990 vedl, a v roce 1992 dokonce krátce šéfoval samostatnému Mikrofóru Čs. rozhlasu. Mikrofórum tehdy vysílalo osm hodin denně na vlastních frekvencích. Dále Medek pokračuje přímou řečí: „Čtyři hodiny jsme připravovali my a čtyři podobně laděné slovenské rádio Elán. Pak ale tehdejší ředitel stanice Praha Ivan Rössler prosadil, že naše frekvence získá okruh Praha, a tím jsme v podstatě skončili.“

Přečíst celý článek »

William John Henry Boetcker (1873-1962) byl náboženský vůdce. Narodil se v Hamburku, ale v mládí se přestěhoval do USA. Proslavil se deseti zásadami, které se vesměs překládají jako Deset zásad zdravého rozumu. Tyto zásady se mnohokrát opakují, použil je i Ronald Reagan ve svém projevu na republikánském sjezdu v roce 1992 v Houstonu. A je třeba si je připomenout i dnes! Dovolil jsem si je přeložit trochu jinak, než jak tyto zásady kolují na internetu, abych zachoval slogan YOU CANNOT.

You cannot bring about prosperity by discouraging thrift.
Nemůžete dosáhnout prosperity, pokud se nebudete chovat hospodárně.

You cannot help small men by tearing down big men.
Nemůžete pomoci malým, tím že budete snižovat velké.

You cannot strengthen the weak by weakening the strong.
Nemůžete posílit slabé tím, že budete oslabovat silné.

You cannot lift the wage earner by pulling down the wage payer.
Nemůžete zvyšovat mzdy zaměstnanců tím, že omezíte zisky zaměstnavatelů.

You cannot help the poor man by destroying the rich.
Nemůžete pomoci chudým tím, že zničíte bohaté.

You cannot keep out of trouble by spending more than your income.
Nemůžete předejít  malérům, pokud utratíte víc než vyděláte.

You cannot further the brotherhood of man by inciting class hatred.
Nemůžete podpořit soudržnost lidí podněcováním třídní nenávisti.

You cannot establish security on borrowed money.
Nemůžete budovat jistoty na vypůjčených penězích.

You cannot build character and courage by taking away men’s initiative and independence.
Nemůžete budovat charakter a odvahu odstraněním iniciativy a nezávislosti.

You cannot help men permanently by doing for them what they could and should do for themselves.
Nemůžete pomoci lidem, pokud za ně budete dělat to, co by mohli a měli dělat sami.

Rev. William John Henry Boetcker (nejspíš v roce 1916)

Musím říct, že mne Oldřich Dudek tentokrát mile překvapil. Jeho knížka, s dlouhým názvem HOŘKÝ SMÍCH TOTALITY ANEB ČÍTANKA PRO HUSÁKOVY DĚTI, je velice vtipná. Obsahuje řadu historek, který náš český humorista částečně sám prožil jako redaktor Vlasty a Dikobrazu, částečně někde zaslechl a také občas přibásnil a vyfabuloval. Historky jsou k smíchu stejně tak jako jsou k smíchu historky z vojny. Čím dál se od doby, kdy vznikly, vzdalujeme, tím víc jsou k smíchu. Čtenář, který tuto dobu nezažil, možná tu a tam zcela nepochopí její hořký vtip, ale o to víc se podiví, že to bylo vůbec možné.
Kdysi jsem zaslechl v pokoji svého syna nějakou možná heavy metalovou skladbu, do které byla vtipně zakomponována buď internacionála, nebo píseň práce (promiňte, ale ani jeden název nedokážu dneska napsat s velkým písmenem na začátku). Chvíli jsem to poslouchal a pak jsem řekl: Docela vtipný. Syn nechápal, protože ani jeden z hitů totality neznal. Pravda je, že když přišel samet, bylo mu teprve sedm.
Přečíst celý článek »

Když česká dance formace MC Duro dostala zajímavý nápad, najít podobnou skupinu na Slovensku a natočit s ní společnou píseň, nikdo nečekal, že to bude mít nejen zajímavý průběh, ale přinese to velký úspěch.
Přečíst celý článek »

Lenka Dusilová byla jako vždy výborná

Nikdy jsem nebyl na Sázavafestu a tak jsem se rozhodl, že se tam pojedu podívat, už proto, že mne pozval manažer Ilony Stryové Ilja Vlček, kterému jsem slíbil, že budu na popularizaci Ilony spolupracovat. Abych mohl udělat i nějaké obrázky, koupil jsem si nový fotoaparát. Kromě skvělé Lenky Dusilové jsem si ještě poslechl vynikající houslistku Ilonu Stryovou, která hrála s velkou vervou a velmi dobře. Jana Koubková zpívala skvěle. Je úžasnou improvizátorkou a má fascinující hlas. A konečně Lenka Filipová, která má skvělé písničky a dovede je velice dobře zazpívat. Ostatně publikum jí nechtělo pustit z jeviště. Byl jsem na Sázavafestu jen na skok, ale pro mne to byl skok velmi dobrý.

Přečíst celý článek »

Zleva David Gruber, Ivan Rössler, Petr Novotný a MUDr. Radim Uzel

Tak jsme pokřtili knížku Davida Grubera Old Shatterhand opět na Západě. Kmotři byli dva medicinmani: MUDr. Radim Uzel a MUDr. Martin Holcát. K nim se připojil také Petr Novotný, jehož slova o knize cituje níže. Petr Novotný pro změnu citoval moji větu, když jsem tvrdil, že Shatterhand chvílemi mluví jako Gruber (když školí po večerech své zálesáky). Petr Novotný také jako jediný správný westman přišel ve westě.

Tahle knížka mě ohromila především dokonale zvládnutým stylem – nejdřív jsem si myslel, že je to Davidův nejapný vtip – že prostě vzal hotovou mayovku, na svém počítači stisknul Ctrl+A, pak Ctrl+C, pak začal nový dokument a po stisknutí Ctrl+V získal dokonalou kopii románu a tu prostě podepsal svým jménem.
Ale po přečtení celého románu jsem změnil názor. Domnívám se teď, že Karel May svá díla opsal od Davida Grubera. Tím se vysvětluje i věčná literární záhada, jak mohl May psát tak dokonale o Indiánech, když předtím nikdy na americkém kontinentě nebyl.
Doporučuji všem bledým tvářím číst tento originál a neztrácet čas německými kopiemi…
PETR NOVOTNÝ
moderátor, bavič, textař, počítačový fanda, organizátor, cestovatel, pohodář…

Přišel jsem gratulovat se svým synem Kryštofem. (foto Josef Louda)

Měl jsem to štěstí, že jsem absolvoval veškeré kulaté narozeniny velkého Mistra. Padesátiny slavil ve velkém stylu v dnešním klubu Duplex. Dlouhá fronta stále už před výtahem. Šedesátiny a sedmdesátiny slavil v Ambassadoru. Oběma posledním jubilejím předcházel megakoncert. Vrcholem večírku v Ambassadoru, který se konal v předvečer Gottových narozenin a pokračoval až do časných ranních hodin, byla hodinová popůlnoční show, ve které to Karel pořádně rozjel. A ještě potutelně dodal: řekněte všem, kteří odešli, o co přišli, protože teď se to začíná pořádně rozjíždět. Ze svého archívu vybírám kapitolku ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami:

Přečíst celý článek »

MALOVÁNÍ? PŘÍJEMNÝ POCIT

Ateliér Ivana Komárka se nachází uprostřed sídliště Řepy v klasickém paneláku. Vstupujeme dovnitř. Obrazy naskládané k jedné stěně dosahují až k nízkému stropu. Část z nich je namalována na velké polystyrénové desky, které jsou zataveny do plastikových obalů podobně jako jsou zatavovány balíčky masa či uzenin v nedaleké samošce. Má sídliště na vás nějaký vliv?

Přečíst celý článek »

Kniha Marshy Kocábové „ani tady, ani tam“ je i pro mne – přímého a poměrně zasvěceného účastníka událostí osmdesátých let – zajímavým svědectvím o době, která je z hlediska historie téměř ještě současnost, ale pro řadu dvaceti až třicetiletých je to stejně vzdálené jako lovci mamutů.

Příběh Marshy, která se vydala na počátku osmdesátých let z Ameriky do Evropy, aby si vyzkoušela život tanečnice v západním Berlíně, se začíná výrazněji odvíjet od okamžiku, kdy se v Mnichově seznámila se svým budoucím manželem Michaelem Kocábem, aby s ním poté odjela do Prahy, kde začal jejich společný život. Pohled Marshy na socialistické Československo je pohledem cizince ze západního světa na exoticky pokroucenou totalitní společnost, od které jí odděluje nejen rozdílná kultura, ale zpočátku i jazyková bariéra.

Přečíst celý článek »