Články

Karel Vlach by oslavil stovku. Měl jsem to potěšení, že jsem s Karlem Vlachem potkával velice často v rozhlase, kde hodně natáčel. Když se blížily jeho šedesátiny a to bylo, jak snadno spočítáte, před čtyřiceti lety, přemlouval jsem ho k rozhovoru pro jeden časopis.
Bylo to na podzim roku 1971, krátce před jeho narozeninami. Karel Vlach se narodil 8.10.1911 a šedesátiny rozhodně důvodem k rozhovoru byly. Jenže Karel Vlach nikdy neměl čas. “Já jsem celý den v Mělníku, točíme Televarieté,” nedával mi ani trochu naděje a navíc přišla i výčitka: “proč jsi vždycky vzpomenete na poslední chvíli?” Nakonec se nechal uprosit a řekl mi, ať jedu s kapelou autobusem, že se snad nějaká chvilka najde.
Přečíst celý článek »

Psáno pro časopis Medicina & Umění

Když jsem se díval do slovníků, jak se řekne porcelán v různých světových jazycích, vyšlo mi vždycky jen jedno slovo: „čína“. Ať už se to psalo jakkoliv, vyslovovalo se to podobně. Zkoušel jsem se podívat, jak se řekne porcelán čínsky, ale ani vám to nebudu psát. Zvukově mi to ale tu „čínu“ vzdáleně připomínalo také. Pravda je, že Čína svět porcelánem zaplavila a to jak v historii, tak i v současnosti. Dříve si ale porcelán mohli dovolit jen králové, dnes ho má doma každý: od hrnečku po babičce až po nádobí pro běžné použití.

Ano, porcelán je dnes opravdu zcela běžnou záležitostí a v naší zemi dokonce i s více než dvou set let dlouhou historií. Jak se z takového množství běžného porcelánu může vydělit něco výjimečného, něco unikátního? S touto otázkou, kterou jsem ale v průběhu své návštěvy nakonec nevyslovil, jsem čekal před jedním žižkovským panelákem, než pro mne z jeho výšin přijede obyvatel tamějšího ateliéru akademický sochař Milan Martiník.
Přečíst celý článek »

Psáno pro časopis Medicína a umění

Bylo to možná Osud, který zavál přerovského učitele na vojnu do Jinců a protože byl ochotnický herec, pilně navštěvoval místní divadelní soubor. Do něj pak docházela i jedna dívka z Čenkova. Ta pak učitele Máslera následovala do Machové. A tak se narodil výtvarník Jaromír Másler. To se stalo 25. září 1958 ve Zlíně, který leží asi deset kilometrů od Machové. Po čtyřech letech se celá rodina přestěhovala zpátky do Čenkova. A byl to opět Osud: v malém domku v Čenkově žila Jaromírova babička, o kterou bylo nutno se postarat. A tak pan učitel šel učit do Čenkova.

A tak to byl právě Čenkov, kam jsem se jednoho zasněženého rána vydal za osobitým výtvarníkem Jaromírem Máslerem, abych doprovodil reprodukce jeho obrazů pořízené fotografem Alexandrem Janovským vtipným a poutavým rozhovorem. Vtipné bylo už to, že auto nejelo, ale lehce klouzalo po namrzlé silnici a naplnilo se tak varování pana Máslera, že ten kopec k nim nevyjedu. Když jsem viděl silničku, jak prudce stoupá k osamělému panelovému domu na špičce kopce, ani jsem se o to nepokoušel. Kopec jsem raději vyšel pěšky, Jaromír Másler mi vyšel v ústrety před dveře domu, jejž postavila fabrika, ve které malíř před časem pracoval (ale o tom později) a zavedl mne do bytu, ve kterém bydlí barvy, štětce a hotové obrazy.

Přečíst celý článek »

IVAN RÖSSLER | (Tištěný Reflex, 24. 4. 2006)
Reflex 16/2006

Přede dvěma týdny jsme v mediální rubrice Reflexu psali o návratu rozhlasového pořadu Mikrofórum. Richard Medek, ředitel pražské metropolitní stanice Českého rozhlasu Regina, zde zmínil i něco z minulosti Mikrofóra. Na jeho vzpomínky reaguje tehdejší šéfredaktor stanice Praha Ivan Rössler.

V Reflexu 14/06 se Richard Medek chlubí obnovením Mikrofóra, které od roku 1990 vedl, a v roce 1992 dokonce krátce šéfoval samostatnému Mikrofóru Čs. rozhlasu. Mikrofórum tehdy vysílalo osm hodin denně na vlastních frekvencích. Dále Medek pokračuje přímou řečí: „Čtyři hodiny jsme připravovali my a čtyři podobně laděné slovenské rádio Elán. Pak ale tehdejší ředitel stanice Praha Ivan Rössler prosadil, že naše frekvence získá okruh Praha, a tím jsme v podstatě skončili.“

Přečíst celý článek »

William John Henry Boetcker (1873-1962) byl náboženský vůdce. Narodil se v Hamburku, ale v mládí se přestěhoval do USA. Proslavil se deseti zásadami, které se vesměs překládají jako Deset zásad zdravého rozumu. Tyto zásady se mnohokrát opakují, použil je i Ronald Reagan ve svém projevu na republikánském sjezdu v roce 1992 v Houstonu. A je třeba si je připomenout i dnes! Dovolil jsem si je přeložit trochu jinak, než jak tyto zásady kolují na internetu, abych zachoval slogan YOU CANNOT.

You cannot bring about prosperity by discouraging thrift.
Nemůžete dosáhnout prosperity, pokud se nebudete chovat hospodárně.

You cannot help small men by tearing down big men.
Nemůžete pomoci malým, tím že budete snižovat velké.

You cannot strengthen the weak by weakening the strong.
Nemůžete posílit slabé tím, že budete oslabovat silné.

You cannot lift the wage earner by pulling down the wage payer.
Nemůžete zvyšovat mzdy zaměstnanců tím, že omezíte zisky zaměstnavatelů.

You cannot help the poor man by destroying the rich.
Nemůžete pomoci chudým tím, že zničíte bohaté.

You cannot keep out of trouble by spending more than your income.
Nemůžete předejít  malérům, pokud utratíte víc než vyděláte.

You cannot further the brotherhood of man by inciting class hatred.
Nemůžete podpořit soudržnost lidí podněcováním třídní nenávisti.

You cannot establish security on borrowed money.
Nemůžete budovat jistoty na vypůjčených penězích.

You cannot build character and courage by taking away men’s initiative and independence.
Nemůžete budovat charakter a odvahu odstraněním iniciativy a nezávislosti.

You cannot help men permanently by doing for them what they could and should do for themselves.
Nemůžete pomoci lidem, pokud za ně budete dělat to, co by mohli a měli dělat sami.

Rev. William John Henry Boetcker (nejspíš v roce 1916)

Musím říct, že mne Oldřich Dudek tentokrát mile překvapil. Jeho knížka, s dlouhým názvem HOŘKÝ SMÍCH TOTALITY ANEB ČÍTANKA PRO HUSÁKOVY DĚTI, je velice vtipná. Obsahuje řadu historek, který náš český humorista částečně sám prožil jako redaktor Vlasty a Dikobrazu, částečně někde zaslechl a také občas přibásnil a vyfabuloval. Historky jsou k smíchu stejně tak jako jsou k smíchu historky z vojny. Čím dál se od doby, kdy vznikly, vzdalujeme, tím víc jsou k smíchu. Čtenář, který tuto dobu nezažil, možná tu a tam zcela nepochopí její hořký vtip, ale o to víc se podiví, že to bylo vůbec možné.
Kdysi jsem zaslechl v pokoji svého syna nějakou možná heavy metalovou skladbu, do které byla vtipně zakomponována buď internacionála, nebo píseň práce (promiňte, ale ani jeden název nedokážu dneska napsat s velkým písmenem na začátku). Chvíli jsem to poslouchal a pak jsem řekl: Docela vtipný. Syn nechápal, protože ani jeden z hitů totality neznal. Pravda je, že když přišel samet, bylo mu teprve sedm.
Přečíst celý článek »

Když česká dance formace MC Duro dostala zajímavý nápad, najít podobnou skupinu na Slovensku a natočit s ní společnou píseň, nikdo nečekal, že to bude mít nejen zajímavý průběh, ale přinese to velký úspěch.
Přečíst celý článek »

Lenka Dusilová byla jako vždy výborná

Nikdy jsem nebyl na Sázavafestu a tak jsem se rozhodl, že se tam pojedu podívat, už proto, že mne pozval manažer Ilony Stryové Ilja Vlček, kterému jsem slíbil, že budu na popularizaci Ilony spolupracovat. Abych mohl udělat i nějaké obrázky, koupil jsem si nový fotoaparát. Kromě skvělé Lenky Dusilové jsem si ještě poslechl vynikající houslistku Ilonu Stryovou, která hrála s velkou vervou a velmi dobře. Jana Koubková zpívala skvěle. Je úžasnou improvizátorkou a má fascinující hlas. A konečně Lenka Filipová, která má skvělé písničky a dovede je velice dobře zazpívat. Ostatně publikum jí nechtělo pustit z jeviště. Byl jsem na Sázavafestu jen na skok, ale pro mne to byl skok velmi dobrý.

Přečíst celý článek »

Zleva David Gruber, Ivan Rössler, Petr Novotný a MUDr. Radim Uzel

Tak jsme pokřtili knížku Davida Grubera Old Shatterhand opět na Západě. Kmotři byli dva medicinmani: MUDr. Radim Uzel a MUDr. Martin Holcát. K nim se připojil také Petr Novotný, jehož slova o knize cituje níže. Petr Novotný pro změnu citoval moji větu, když jsem tvrdil, že Shatterhand chvílemi mluví jako Gruber (když školí po večerech své zálesáky). Petr Novotný také jako jediný správný westman přišel ve westě.

Tahle knížka mě ohromila především dokonale zvládnutým stylem – nejdřív jsem si myslel, že je to Davidův nejapný vtip – že prostě vzal hotovou mayovku, na svém počítači stisknul Ctrl+A, pak Ctrl+C, pak začal nový dokument a po stisknutí Ctrl+V získal dokonalou kopii románu a tu prostě podepsal svým jménem.
Ale po přečtení celého románu jsem změnil názor. Domnívám se teď, že Karel May svá díla opsal od Davida Grubera. Tím se vysvětluje i věčná literární záhada, jak mohl May psát tak dokonale o Indiánech, když předtím nikdy na americkém kontinentě nebyl.
Doporučuji všem bledým tvářím číst tento originál a neztrácet čas německými kopiemi…
PETR NOVOTNÝ
moderátor, bavič, textař, počítačový fanda, organizátor, cestovatel, pohodář…

Přišel jsem gratulovat se svým synem Kryštofem. (foto Josef Louda)

Měl jsem to štěstí, že jsem absolvoval veškeré kulaté narozeniny velkého Mistra. Padesátiny slavil ve velkém stylu v dnešním klubu Duplex. Dlouhá fronta stále už před výtahem. Šedesátiny a sedmdesátiny slavil v Ambassadoru. Oběma posledním jubilejím předcházel megakoncert. Vrcholem večírku v Ambassadoru, který se konal v předvečer Gottových narozenin a pokračoval až do časných ranních hodin, byla hodinová popůlnoční show, ve které to Karel pořádně rozjel. A ještě potutelně dodal: řekněte všem, kteří odešli, o co přišli, protože teď se to začíná pořádně rozjíždět. Ze svého archívu vybírám kapitolku ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami:

Přečíst celý článek »