Blog

Psáno pro Blog.cz
A už to tu lítá mailem, poštou přes fejsbůk: vánoční přání a péefka. Ale nebojte se, nebudu popisovat, co mi letos přišlo vtipného. Jsem totiž maniak na zkratky. Jednou jsem zkoumal slavnou zkratku outů neboli kyslík a napadlo mne, když už si někdo vzal kyslík jako svou obchodní značku, co dělá ozón O3. A našel jsem out of office, nejsem v kanclu.

Tak nevím, jestli jsem raději neměl zůstat u Page Filu. Anebo jestli jsem raději neměl zůstat u těch novoročenek. V každém případě vám všem přeju: klidné Vánoce, bouřlivý Silvestr, šťastný Nový rok a spokojený pobyt na zemi, ve vodě i ve vzduchu v celém roce 2011. A posílám vám samozřejmě i svoje péefko.

Tu dobu už nikdo nepamatuje, já jen matně a něco z vyprávění. Ta profese téměř vyhynula: podomní obchodníci. Chodili dům od domu a nabízeli svoje služby. Z dětství se mi ozývá sytý hlas, který dole v domě hlasitě volal: dráááátujeme, léééétujeme! Brousíííííme nožéééé! A nájemníci domu se sbíhali, aby si nechali zadrátovat prasklý hrnec (dnes by letěl do odpaďáku), něco zaletovat (vidíte, už ani nevím, co se tenkrát letovávalo) či nabrousit nože (tuhle službu abyste dneska hledal … no, nejspíš na internetu). Tatínek Oty Pavla (alespoň podle jeho knížek a filmů) nabízel vysavače. A byl nejúspěšnějším obchodníkem (dnes bychom řekli dealerem) té doby.

Malá odbočka, anekdotka na toto téma pro osvěžení: Jeden dealer s vysavači měl takový trik. Nasypal v předsíni na podlahu smetí a řekl: Když to do minuty tímto vysavačem nevysaju, tak to smetím sním. Většinou to do minuty vysál. Až jednou narazil, když se majitel bytu dal do hurónského smíchu a řekl: To jsem moc zvědav, co uděláte. Nám totiž nejde proud.

pokračování na DigiZone

Potkali jsme se nedávno na koncertu 50 let bigbítu v o2 areně a dal mi svoji knížku Zlatý důl vzpomínek. Kdysi jsme spolu napsali jednu písničku pro skupinu MODI a pak jsme se mnoho let neviděli. Až teď. Přijel jen proto, aby si zahrál se skupinou The Matadors, kterou společně s Viktorem Sodomou a skupinou Blue Effect obnovili pro příležitostné hraní. Patří k počátkům historie naší beatové hudby. Už v roce 1959 s Ladislavem Štaidlem působil v jedné školní kapele, ale krátce na to už je v souboru Komety (název je drze, ale přiznaně, ukraden doprovodné kapele Billa Halleyho), prochází skupinou Sputnici, kde se potkává s další legendou českého beatu Petrem Jandou, aby pak spolu hráli v Big Beat Quintetu a pak už skočme do roku 1966, kdy se s Karlem Kahovcem, Radimem Hladíkem, Vladimírem Mišíkem a Viktorem Sodomou setkává v The Matadors. Další hudební kariéru už nepopisuji, to si lze přečíst ve zmíněné knížce Zlatý důl vzpomínek, kterou společně s Jaroslavem Císařem sepsal Jan Farmer Obermayer.

Pokračování na iDNES

Začalo to také poměrně nenápadně. Pavel Sedláček přejmenoval svoji skupinu EP Hifi na Studijní skupinu bigbítu, inspirován zjevně Studijní skupinou tradičního jazzu. Bylo to přesně před padesáti lety a psal se tedy rok 1960. Rock and roll odstartovaný v roce 1954 písní Billa Haleye Rock Around The Clock, pomalu zapouštěl kořínky i u nás. Zmíněnou píseň relativně krátce na to přetextoval Jiří Suchý (Tak jak plyne řeky proud) a zpíval ji za doprovodu Akord Clubu Viktor Sodoma starší. Textař Jiří Suchý si kvůli této kapele koupil basu za 800 korun a naučil se na ni hrát. V roce 1958 spoluzaložil Pavel Chrastina (pozdější člen skupiny Olympic a její dvorní textař) skupinu Samuels Band a pak rostly rock and rollové kapely jako houby po dešti.

Nikoho nepřekvapí, že tehdejší režim proti rock and rollu bojoval všemi prostředky. Snad proto se ono Sedláčkovo slovo big beat ujalo a počeštilo na bigbít jako vhodná nálepka pro hudbu, která tímto „češtějším“ pojmenováním poněkud otupila bdělost tehdejších kulturních pracovníků. Dlužno podotknouti, že slovo big beat nemá v angličtině význam, který mu dodalo české prostředí. Bigbít tedy nemá v angličtině ekvivalent, který by pojmenovával určitý hudební žánr. Je s podivem, že se slovo bigbít ujalo a přetrvalo celých padesát let.

Pokračování na iDnes

(z mého BLOGU)
Téma tohoto týdne je sen sám o sobě. Nebyl jsem tu tři měsíce a dostal jsem upomínku, abych něco napsal. Je to sen, že na mne někdo myslí. Připomíná mi to anekdotu ve které se říká: nikdo tě nemá rád, nikdo ti nezavolá, nikdo si tě ani nevšimne? Jednoduchý recept: přestaň platit daně! Stačí, když něco neuděláte a hned jste středem pozornosti.

Jsem přesvědčen, že to ale nikdo vlastně nesleduje, jen nějaký automat, který zaznamená, že jste tři měsíce byl v nečinnosti a hned vám pošle upomínku. A aby nebyly sankce, snažíte se vyhovět. Není tohle sen? Anebo je to skutečnost? Dokázal bych tenhle text naroubovat na jakékoliv téma. Kdyby tématem týdne byl třeba lipový květ, zcela jistě bych dokázal probudit svůj blog díky jeho vůni. Namítnete, že sen je především záležitost noci. Pravda, erotický sen tam patří. V něm člověk prožívá příběhy, které si doopravdy vysnil. Kolik krásných žen jsme v mládí milovali. Můj přítel, básník Vladimír Kavka na základě jednoho erotického snu napsal krásné dvojverší. Dodnes si ho pamatuji, díky téměř absolutnímu rýmu:

Přečíst celý článek »

Psáno pro DigiZone:

Čas od času dostanu mail rozeslaný tak zvanou hromadnou poštou. Zkušený spamer, který rozesílá své pozvánky na tisíce adres to udělá tak, že jako hlavního příjemce uvede sám sebe a všechny ostatní adresy dá do slepé kopie. Jenže říkejte to internetovým ignorantům. Ti to tam fláknou, jak se jim namane, takže s hezkou pozvánkou dostanete darem také jeho kompletní adresář. Pokud jste zlomyslní, odpovíte nikoliv jenom jemu, ale rovněž všem. A vznikne z toho příběh, který teď momentálně koluje po internetu a který - nemohu jinak - než ho tady dát k lepšímu jako výstrahu těm, kteří se ještě nenaučili správně rozesílat své spamy, promiňte svou hromadnou poštu. Pokud je to pravda, je to veselé a pokud si to někdo vymyslel, omlouvám se, že ho cituji bez jeho jména, ale nebylo uvedeno. V každém případě je to buď pravda anebo je to dobře vymyšleno. Takže ukázka ulovená z internetu je tu:

Přečíst celý článek »

Moje vzpomínka se kupodivu nebude týkat Beatles jako takových, ačkoliv toto slovo v ní hraje roli. Bylo to za hluboké totality někdy v osmdesátých letech minulého století, kdy se ještě zakazovaly písničky a nevhodné názvy kapel. Tak nedivte se, některé písničky byly o pocitu svobody, který mnohým lidem chyběl, a víte, že mne s odstupem času nenapadají žádná další témata, kvůli kterým se zákazy dávaly? Jo, na jednu píseň si ještě vzpomínám: když byl prezident Svoboda v nemocnici se srdcem, nesměla se hrát píseň Mé srdce bije jako zvon.

Pak tu byly nevhodné názvy kapel. Zejména ty rockové bolševika provokovaly. Jaké pocity museli mít soudruzi, když se vyrojily názvy Visací zámek (žije dodnes), Žabí hlen, Devizový příslib… ta se po svém zákazu přejmenovala na Marná žádost. Není divu, že soudruzi vydali směrnici, ve které se zakazovalo popularizovat nevhodné názvy kapel.

Byl jsem v té době na Portě, odkud jsem vysílal pořad Mikrofórum, a dělal jsem tam rozhovor s Rudou Koblicem o skupině Verumka (jeho dcera Jarmila známá pod jménem Jamajka v kapele zpívala, později se objevila v Jasné páce). Bavili jsme se o všem možném, až mne napadlo zeptat se, co to vlastně Verumka znamená. Ruda se krátce zasmál a pak pravil: Je to zkratka a znamená to Velký rum a kafe. Ten název by nám asi neprošel, tak jsme ho skryli do této zkratky a lidi si myslí, že jsme nějací Broučci. Tak jsme rozhovor dokončili a já, abych podtrhl odhalené tajemství názvu, jsem jejich následující píseň ohlásil: Velký rum a kafe! Verumka! Broučci! Beatles! A byl jsem na příkaz ředitele rozhlasu náležitě potrestán.

Malý dodatek. Můj tehdejší šéfredaktor Bohumil Kolář (skvělý člověk a vynikající rozhlasák, který už mezi námi není) si mne tehdy zavolal a řekl: Chtěl jsem ti dát pět se korun prémií, dám ti tisíc a pět set ti za trest strhnu. A kdy máš dovolenou? V červenci? Tak v červenci nesmíš za trest vysílat. A nahlásil řediteli rozhlasu, že jeho příkaz potrestat mě splnil.

Psáno pro BLOG.CZ

Když se Jojce a Primě podařilo vyfouknout Markíze formát Got Talent, odpověděla Nova s Markízou vlastním formátem Talentmania. Nastoluje to otázku, co si vlastně kupujete, když zaplatíte za licenci pořadu Got Talent a přitom konkurenční televize může klidně odstartovat formát vlastní, dalo by se říci na chlup stejný jako formát licencovaný a navíc ještě zadarmo.

Není to poprvé a naposledy. Když Nova ve svých začátcích licencovala formát Jeopardy (Risk), majitel licence zcela nesmyslně trval na tom, že soutěžící musí odpovídat otázkou. Příklad: Jak se jmenuje prezident České republiky? Odpověď nesmí znít: Václav Klaus, ale podle regulí soutěže musí zaznít otázka, například: Kdo je Václav Klaus? Tvůrci soutěže chtěli soutěžícím poněkud zkomplikovat život. Marně jsme vysvětlovali, že na rozdíl od angličtiny, kde je otázka dána striktně větnou konstrukcí, lze v češtině otázku vytvořit i intonací a tudíž toto pravidlo postrádá jakýkoliv smysl. Majitel licence trval na svém a dokonce nám napsal: V tom případě neděláte Jeopardy! Tím nám vlastně povolil přestat platit licenci, pořad mírně předělat a pod malinko jiným názvem Riskuj! ho vydávat za vlastní. U Wheel Of Fortune (Kolo štěstí) už jsme rovnou vytvořili vlastní formát, kde kolo štěstí (předtím již vypůjčené do Tutovky Českou televizí) jsme nahradili ležatým kolotočem. Poulíček jeho otáčením pak pár let slavil úspěchy.

Pokračování na Digizone

Miroslav Kalousek rozeslal složenky na 121 000 Kč na úhradu dluhu, který má každý občan, včetně nemluvňat, jako svůj podíl na státním dluhu. S některými staršími občany to údajně seklo, takže museli vyhledat lékařskou pomoc. Doufám, že to seklo především s těmi, kteří prahnou po „třináctých“ důchodech, bezplatné lékařské péčí, a všechno pokud možno zadarmo. Čekal jsem, zda - až tato složenka doputuje ke mně – to se mnou šlehne taky. Musím se přiznat, že nešlehlo.

Dočetl jsem se dále, že někteří občané začali posílat složenky zpátky Kalouskovi s tím, že dluh by měl zaplatit politik, který je za dluh mnohem odpovědnější než občan. Pravdu nemá ani Kalousek, ani občan. Kalousek pochybil špatným rozdělením dluhu i na nemluvňata, protože pokud je někdo za státní dluh odpovědný, pak je to volič, tedy ten, který má volební právo. Volič rozhodl, jakou cestou, respektive s jakou vládou, se bude naše země ubírat. Navíc je to volič, který strany nutí k populismu, který volí okamžité výhody, ať to stojí, co to stojí. Je to volič, který nešel k volbám, ale nezbavil se tím odpovědnosti za jejich výsledek.

Více na iDNES

Česká rocková kapela Blue Effect byla založena legendárním kytaristou Radimem Hladíkem na konci 60. let. Po svém triumfálním vystoupení v Lucerně na 2. československém beatovém festivalu v roce 1968 byl Blue Effect se svým prvním hitem Slunečný hrob (tehdy ovšem ještě v anglické verzi Sunny Grave) vyhlášen kapelou sezóny a Radim Hladík hudebníkem roku. Radim Hladík je bezesporu konstantou české hudební scény už čtyři desetiletí a jeho kapela působí úspěšně po mnoha obměnách jak stylových tak osobnostních až do dnešní doby.

Radim Hladík se v současné době obklopuje o dvě generace mladšími muzikanty - Honzou Křížkem (kytara, klávesy, zpěv), Wojtou Říhou (baskytara, zpev) a Vaškem Zimou (bicí). Premiéra tohoto obnoveného Blue Effectu se konala před šesti lety v pražském klubu Vagon. Kapela úspěšně koncertuje a připravuje nový repertoár.

Za rok 2008 získal Blue Effect ocenění v hudební anketě Anděl za nejlepší dvd roku zachycující koncert z Lucerna Music Baru.