Ivan Rössler » Sonety

Noli credere amicos pecunia comparatum iri

irossler — Sun, 29 Nov 2009 08:34:35 +0000

Nevěř, že přátelé budou získáni penězi,
nevěř,že penězi zaplatíš radost či štěstí,
tak jako nespatříš duhu na náměstí,
pocity prchavé v penězích nevězí.

Je dobře, že život jako ty nesmýšlí
a nemá sazebník na vůni lesa,
s příplatkem po dešti, jindy zas cena klesá,
však dvojnásob zaplatíš, jelena vidíš-li.

Naopak, příteli, toto je sféra darů,
život dává ti pocity v plné míře.
Přátelství nekoupíš a neprodáš.
Najdeš ho ve vlastním vnitřním žáru
a z jediné cihly postavíš pilíře.
Platí však rovnice: máš, co dáš!

Omnia nostra nobiscum portamus

irossler — Sun, 29 Nov 2009 08:27:25 +0000

Všechno své sebou nosíme,
nic víc, nic míň
je zbytečné táhnout sebou skříň,
když co s ní dost dobře nevíme

Proč o majetek se prosím
- jen pod tou tíhou nezahyň!
Je těžké vláčet svůj dům, svůj hrad, svou síň
a přesto je sebou vláčíme.

A přitom je krásné
jen tak lesem jít
a myšlenky pustit do vzduchu -
nechat je ve slunci zjasnět
a plnými doušky žít.
Proč řítit se životem bez duchu?

Sonety

admin — Mon, 18 May 2009 19:58:42 +0000

Moje oblíbená básnická forma. Zejména pro svou přísnou stavbu. Psaní sonetů se mi vyplatilo jako cvičení pro psaní písňových textů.

Res parva saepe magnae rei principum est

irossler — Fri, 10 Apr 2009 12:16:46 +0000

Věc malá je často základ věci velké
tak jako velký dům se z malých dílů staví
I velká láska se drobnou něhou baví
a velké problémy jsou pro ni příliš mělké

Čím větší věc, tím větší malichernost
balónek nafouknutý důležitým vzduchem.
Veliká věta projde i nejmenším uchem.
Velká je zrada, malá je však věrnost.

Pokroku dosáhneš jen malými kroky
ač dějiny milují velkost neobvyklých gest
Malá je poctivost, velká elegantní lest
Kdo pevný cíl nemá, ten skáče velikými skoky.

Věc malá je malá a nechce velkou být
byl bys však blázen, kdybys ji chtěl skrýt

Qui prior strinx erit, eius victoria erit

irossler — Fri, 06 Mar 2009 07:24:52 +0000

Kdo první tasí meč, toho bude vítězství.
Kdo první vztáhne ruku, ten bude král.
Také sis v dětství na prvního hrál?
Je hořké prohrát, to dobře bolest ví.

Jen nečekat, buď hbitý a málo ohledný.
Buď stále na špici a nehleď příliš kolem.
Jdi slepě kupředu, jak hliněný Golem.
Balancuj na střeše petřínské rozhledny.

Buď nejvýš, nejdál, nejdřív, nej…
Buď přímo posedlý touhou vítězů.
Buď slepý jako pes puštěný z řetězů.
Ke svému prvenství se nahlas znej!

Být ve všem první, ach jaká námaha!
Kampak však zmizela moudrosti rozvaha?

Peior est odio amoris simulatio

irossler — Sat, 28 Feb 2009 06:16:03 +0000

Horší než nenávist je předstírání lásky,
tak jako falešným pláčem se vynucuje soucit.
Bezcitní bezcitně a zcela drze lžou cit,
rozdrtí chvějící se srdce jenom z pouhé sázky.

Láska je zranitelná jako malé dítě,
lichotkám věří, po krásných slovech pase,
nechá se obejmout zrádnou rukou v pase,
lehce se chytí do nastražené sítě.

Láska je čistá, to co řekneš, vidí
a bez jakékoliv falše se s tebou něžně stýká.
Nenávist je ostrá a špičatá dýka.
Říkej si, co chceš, po rubu slov jen slídí.

Avšak nejhorší je láska jenom na pohled.
šálí, lže, podvádí a krade: nemyslí na ohled.

Si tacuisses, philosophus mansisses

irossler — Fri, 27 Feb 2009 09:59:44 +0000

Kdybys byl mlčel, zůstal bys filosofem
zahalen motýly myšlenek nedefinovatelných tvarů
se stopami mnohých, snad duševních svárů
oddělen od druhých vznešeným apostrofem.

Jenže tys promluvil a výraz tvůj zmizel,
rozbil jsi tajemnost několika slovy.
Nebyl jsi stvořen – bohužel – na proslovy.
Lehké je předstírat, ve skutcích je už svízel.

Tak chceš-li mluvit, nikdy nepředstírej
a chceš-li předstírat, pak mlč snad raději.
I moudrý často mlčí, ač mluvil by jak kniha.

Čím víc jsi falešný, tím méně zpívej,
dej přednost jistotě, nezkoušej naději,
neboť v tom co umíš, v tom se nepředbíhá.