Poezie

Kolik perel museli mudrci
naházet sviním
než svině poznaly
že perly nejsou žrádlo

A kolik žrádla museli
naházet nenažrancům
aby se nenažranci dovtípili
že žrádlo nejsou perly

Chtěl bych být břehem řeky
nasáklý a nafouklý vodou
tím všehomírem a životadalem
pociťoval bych životaklidnou spokojenost
a hlavně – byl bych u koryta

Kromě toho a to považuji za nejdůležitější
bych mohl také střídavě tvrdit
že svými boky řeku hlídám, aby neutekla
nebo že jí ukazuju cestu
aby se náhodou nespletla a netekla jinam
či dokonce, že je řeka mým majetkem
mým nitrem, které mnou protéká
a že by nebylo vody, kdyby nebylo mne
tedy břehů

Chtěl bych být břehem řeky
břízami a vrbami bych se osázel
a blatouchy bych laskal v prstech hlíny
Dával bych pít srncům a jelenům
i srnkám a laním
za pohlazení kopýtkem

Chtěl bych být břehem řeky
Je to tak lidské přání:
něco dělit a oddělovat

Pomalu vadnou ve váze růže
lístek za lístkem opadává
pomalu mizí jejich smutná vůně
pomalu stárne i moje kůže
i tvoje láska pomalu uvadává
a moje srdce ze smutku stůně

Počítám vteřiny jak zrnka rýže
má láska vedle mne nesedává
ruka je chladná jak voda z tůně
tvoje tvář přichází za noci blíže
jen jako vzpomínka, to se stává
zůstavá nepokoj a touha v lůně

Kdybys shodil pět kilo
Tak by se mi s tebou líbilo
A kdybys zhubnul dalších pět
Tak bych tě vzala na oběd