Autor

Ivan Rössler

Dlouhá léta pracoval v Československém a později Českém rozhlase nejprve jako redaktor Mikrofóra, později jako šéf redakce zábavy a šéfredaktor stanice Praha. V té době také vydával desky v Pantonu (dokázal zorganizovat vydání desky 24 hodin po jejím natočení, což bylo v roce 1985 něco neslýchaného). V roce 1966 a 1967 pracoval jako tiskový tajemník Bratislavké lyry, v roce 1968 byl u založení Děčinské kotvy. Inicioval v osmdesátých letech soutěž rockových kapel Rok pro tento rok a několik Rockových maratonů. Byl také šéfdramaturgem dvou ročníků Rockfestu. Psal povídky a vystupoval na textappealech jednak v Luxoru (u Eduarda Pergnera) a také v Malostranské besedě, kde později také natáčel rozhlasové pořady. V letech 1990 – 1992 byl šéfdramaturgem Porty a současně předsedou Občanského sdružení Porta. Jako publicista psal i o jazzu a výtvarném umění a malých divadlech (krátce dělal pro divadlo Semafor tiskového tajemníka). Od roku 1994 byl šéfredaktorem televize Nova. V současné době působí jako dramaturg a poradce v o2 areně, píše televizní scénáře a vydává ve své firmě Fonia CD nosiče s mluveným slovem. Provozuje veškeré činnosti, které nabízejí tyto stránky.

 

Bibliografie


Gramofonová deska

Zažil jsem ještě desky, které když upadly na zem, nemusely se zvedat, protože se rozbily. Snímaly se kovovou jehlou a gramofony byly na kličku. Ke konci, když natažení péro docházelo, se hlasy prohlubovaly. Pak přišel vinyl a safírové hroty. A teď je tu CD. Čas mi svál všechny ty desky do jedné kategorie. Uvádím jen ty na kterých jsem se podílel redakčně nebo jsem na ně napsal tzv. sleevenote. Bohužel, nejsou všechny, protože některé mi odvál čas a různá stěhování.

Knížky

Napsal jsem jen jednu knížku, ale do mnohých jsem přispěl, což vždy uvedu i s autorem celé knížky.

Poezie

Básní jsem napsal - zejména v mládí - hodně, ale nejspíš vesměs špatných. Postupně probírám archív a co se mi zdá slušné, vám tady nabízím. Bavily mne zejména sonety, proto jsem jim vyhradil zvláštní rubriku.

Redigoval jsem


Rozhlas

Do rozhlasu jsem vkročil někdy na začátku šedesátých let a mám ho rád dodnes. Mám rád jeho autenticitu a schopnost se rychle přemístit kamkoliv a odtamtud vysílat. Tuhle schopnost ale v posledních letech, díky rozvíjející se technice, má i televize. Ale v mých dobých to byl předevšim rozhlas. Jeho živé vysílání mne vždycky fascinovalo. Rozhlas mne uchvátil ještě jednou věcí a tou je zvukový archív. Poslouchat hlasy Masaryka, Čapka, Vančury, Zrzavého, Trnky a dalších a dalších je velice emotivní. A kam až se dá dosáhnout do historie: Jednou jsem v rozhlasovém archívu poslouchal z magnetofonového pásku vyprávění Jaroslava Kvapila o jeho literárních začátcích. Jaroslav Kvapil hovořil o tom, jak si vydal vlastním nákladem svou první sbírku veršů a odvážně ji přinesl Janu Nerudovi, který ho vlídně přijal, aby sám zavzpomínal na to, jak jeho, za podobných okolností, vlídně přijal Karel Jaromír Erben.

Tak daleko a přece tak blízko zněl Kvapilův hlas!

Scénáře

Pódiových scénářů jsem napsal také hodně. Nabízím v tomto ohledu nejen autorskou činnost, ale i pomoc dramaturgickou a režijní. Většinu pódiových pořadů jsem schopen dodat tzv. na klíč.

Sonety

Moje oblíbená básnická forma. Zejména pro svou přísnou stavbu. Psaní sonetů se mi vyplatilo jako cvičení pro psaní písňových textů.

φ