100 let Mirko Paška

21. června 2010 by se dožil spisovatel Mirko Pašek rovných sta let. Napsal několik desítek románů, ve kterých čerpal z náměrů, jež mu přinesly četné cesty do zajímavých zemí.
Známé jsou třeba Vracím se z Babylonu, Adamův most, Lovci perel, Muž pro Oklahomu a mnohé další.
Mám k tomuto autorovi specifický vztah. Před mnoha lety jsem si vzal jeho dceru Zuzanku za ženu. To mi samozřejmě umožnilo se s ním stýkat poměrně často.
Když jsem pro jeden časopis sepisoval cyklus vzpomínek na dětství, nabídl jsem toto téma i Mirko Paškovi. Ochotně vyprávěl a navrch přidal jeden ze svých nejpodivuhodnějších dobrodružství. Ale jedno po druhém. Všechno stejně začíná tak, že se narodí a stane se dítětem. Mirko Pašek byl dítětem už za první světové války, neboť se narodil nedlouho před jejím začátkem.

“Za mého dětství existovala organizace České srdce, která zprostředkovávala pobyt městských dětí na venkově; pochopitelně bezplatný. U této organizace se hlásily venkovské rodiny, které nějaké dítě chtěly u sebe za těchto podmínek ubytovat. Měl jsem štěstí, neboť jsem se dostal do Živonína, do rodiny sedláka Hypše. Velmi rád lovil zajíce a koroptve. Chodil jsem za ním a sbíral prázdné hilzny (papírové nábojnice). Místo broky jsem je pak plnil kamínky, narafičil je tak, aby vypadaly jako nové a pak je položil na cestu a číhal, až si je někdo vezme.
Pan Hypša neměl děti. Jenom schovanku, které bylo tak sedm osm let… jako mně. Jelikož na statku neměli dost lůžek, nutili nás, abychom spali spolu na jedné posteli.”
Odbočme a otevřeme knížku Mirko Paška STO DVACET KRÁSEK, kde se můžeme dočíst:

Více v POZITIVNÍCH NOVINÁCH

Mirko Pašek: Tři sportovní vyzvědači, Praha 1958, ilustroval Miloš Nesvadba, obálku s použitím kresby M. Nesvadby a publikaci graficky upravil Zdeněk Šebesta. Vydalo Sportovní a turistické nakladatelství jako svou 442. publikaci, Odpovědná redaktorka dr. Svatava Kučerová. Výtvarný redaktor Zdeněk Šebesta. Z nové sazby písmem Garamond vytiskl Knihtisk 02, n.p. v Praze 7. I. vydání. Sportovní četba svazek 4.

Seznam povídek:
Tři sportovní vyzvědači (povídka doktora Myslivce)
O nerovném páru (Povídka maséra Kulihrácha)
O nebožce sauně (Podívka plavčíka Laštovičky)
O pustém hradu Mordštýně (Povídka mistra sportu Jirky Slavíka)
O jedenáctce, která se nenarodila (Povídka spisovatele Valdemara)

Na šesti mužích, kteří se za letních večer§ pravidelně scházeli na břehu Berounky v místě zvaném Lavičky, nebylo nic nápadného, leda to, že si byli tak podobní a zároveň tak nepodobní. Všichni byli hubení bez nehezké vyzáblosti, všichni pěkně opálení, všichni nosili tepláky a bundy, jejichž původní barvu slunce vysálo až do jakési universální modrohnědé šedi.

Přečíst celý článek »

Mirko Pašek byl spisovatelem Dobrodružných románů. Ve dvaceti začal cestovat po exotických zemích a ty mu daly námět nejprve pro články, které doprovázel vlastními unikátními fotografiemi, později pro knížky. Když mu bylo třicet, vydal svůj první román Loď Opanake (Družstevní práce 1940). O rok později vydal Vracím se z Babylonu a krátce na to Jezero plameňáků. Postupně uvedu vše, co se mi podaří o tomto autorovi shromáždit a budu iniciovat i vydání některého z početných románů, abych tak nedožité stoleté narozeniny tohoto autora připomenul. Uvítám, pokud máte doma něco zajímavého, co se Mirko Paška týká, když mi o tom dáte vědět. Můžete mi o něm i cokoliv napsat.

Mirko Pašek: Loď Opanake, obálka a návrh vazby Václav Fiala, nakladatel Vydavatelstvo Družstevní práce, zapsané společenstvo s r.o., počet výtisků 4400, tisk Koliš a spol. v Praze, písmo Ideal News, svázalo knihařství Družstevní práce. Živé knihy A, svazek 175

Mirko Pašek: Loď Opanake, druhé vydání. Typografická úprava od Ant. Dvořáka. Obálku a vazbu navrhl Jos. Novák. Vytiskla tiskárna Fr. Riedla v Havlíčkově Brodě. V nákladu 4.400 výtisku vydal v roce 1947 Jiří Chvojka v Havlíčkově Brodě. Edice Střed svazek 2.

Přebal (II. vydání) -

Na palubě Opanake jsou cestující všech národů; spojuje je jenom společná cesta do Indie. Život na lodi má podivný vliv na skryté lidské povahy. Lidé se sejdou na jedné palubě, společně prožijí dva, tři týdny a rozejdou se, ale po celou plavbu podléhají působení toho, co lze nazvat “lodním jedem”. Jsou opojeni zvláštní bezstarostností, jež zbavuje všech pout morálky. Jsou příliš svobodní a zneužívají svobody. Loď pluje do dálek. Dotek horkých zemí, kudy pluje,  je jako hlt vína. Lidé pijí nenasytně svá štěstí a své tragedie, neboť čas prchá.

Z pestré společnosti cestujících poznáme několik zajímavých typů. Seznámíme se s dvojicí Dánů, zapřísáhlých starých mládenců, z nichž jednoho na lodi zasáhne Amorův šíp a zvrátí tak jeho dosavadní spokojený život. Užasneme nad vynalézavostí roztomilé Francouzsky, která rozdává lásku za peníze a své bohaté ctitele hledá na přepychových transoceánských lodích. S účastí budeme provázet Čecha Pavla Kína, jedoucího do Indie na studie, který pozná Indii už na lodi v podobě krásné Indky. Svými nepředvídatelnými rozmary nás udiví temperamentní manželka suchého a smrtelně vážného anglického vědce a zasměje se staré Angličance, která zapomněla, že od poslední cesty do Indie zestárla o dvacet let. Loď Opanake je první český román o lodi, o životě n a lod. Zachycuje ono divné kouzlo, jež leží v ovzduší lodi jako opojná vůně, smíšená s vůní exotických přístavů. Životnost románu a jeho barevné a citové bohatství nám vysvětlují´, proč je Mirko Pašek u českých čtenářů tolik oblíben.

Mirko Pašek: Vracím se z Babylonu. Román. Typografickou úpravu navrhl Oldřich Menhart. Gramondem písma New vytiskly Č. A. T. Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky v Praze. Obálka a vazba provedena podle návrhu Officiny Pragensis. Mapy kreslila H. Melicharová. Pro členy Evropského literárního klubu vydal ELK, a. s., v Praze roku 1941

Přebal knihy:

Román o podivném dobrodružství na Východě, balada o nádheře a hrůze Velké irácké pouště a slabém člověku, který v ní hledá klid a svou vysněnou zemi štěstí. V pouštích, které se dnes rozkládají na místě biblického ráje, v prastaré kolébce lidstva nad Eufratem a Tigridem, žije málo lidí. Ale všichni jsou znamenaní a všichni jsou tvrdí a silní. Neboť tam, kde se v mystickém tichu rozpadají trosky Babylonu, kde z mrtvého písku vyrůstají svatá města šiitů, pokrytá zlatem, kde se v jasných dnech i nocích zjevují vidiny – v oné fantastické, nemilosrdné zemi obstojí jen praví muži. Co tam však prožije měkký, citlivý snílek, který i doma ztroskotal? Velká otázka. Snad zahyne uprostřed písečných přesypů, které se sesouvají a znějí jako vzdálený tón varhan. Anebo zapomene na vlast i matku a zůstane navždy vězněm přeludů. A snad získá v poušti sílu a uprchne a půjde napříč světem až tam, kde najde živý, lidský ráj. Avšak věčně ponese v sobě stopy nevšedních dějů, stopy Babylonu, v němž žil a spatřil zázraky a užasl nad tím, co nechápal. To je asi v krátkém nástinu obsah této knihy, obsah křehký, který si žádá citlivou ruku a citlivou duši. Ale obsah nevšední a zajímavý.

Přečíst celý článek »

Mirko Pašek: Adamův most, román, vydání první (v březnu 1946), návrh obálky Václav Fiala, nakladatel Vydavatelstvo Družstevní práce, zapsané společenstvo s r.o., vytiskl Jaroslav Jiránek v Železném Brodě (písmo garmond Cornelia), původní vazby knihařství Družstevní práce. Živé knihy A, svazek 217

Přebal:
Nový román českého autora – cestovatele, tentokráte z fantastického ovzduší tropů. V jedné z nejkrásnějších scenerií světa, v džunglích, zahradách a městech ostrova Ceylonu, rozvíjí se vzrušený příběh bílého člověka, který hledá mezi hnědými svou vlast. Kandy, Kolombo, Anuradhapura – ta slavná jména dostávají v Paškově knize tělo i duši. A věru, jaké to strhující prostředí! Ráj dobrodruhů, ale také asketů, země mystického, nesmrtelného stromu Bo, ale také nejpůvabnějších žen Východu – a nad tím vším nemilosrdné rovníkové slunce, které vybičovává přírodu k překotné hýřivé plodnosti – a pohrává si i se smysly a nervy bílých lidí, mění je v jejich nejvnitřnější podstatě, činí je náruživějšími, bezohlednějšími, excentrickými. Nádherný, potřeštěný svět! – „Co by bylo v Evropě šílenstvím, je zde jen malou výstředností,“ praví Mona O´Flanniganová v okamžiku, kdy sama podléhá té posedlosti…
Přečíst celý článek »

Mirko Pašek: Poprask. Rozmarný román. První vydání. Doslov napsal Radovan Krátký. Obálku a vazbu navrhl Zdeněk Batal. Podle typografické osnovy Josefa Hanzla vytiskli písmem Ronaldson Müller a spol. v Turnově. Pro své členy vydal ELK roku 1948 jako svazek mimo pořadí edice Svět. Brožované i vázané vydání.

Text na záložce:

Když vám tady na záložce, vážení čtenáři, oznámíme, že jedno kuře obrátilo takové počestné a klidné městečko, jako je Panošův Týn, vzhůru nohama, nazvete to zřejmě barnumskou reklamou. Proto ihned spěcháme s dalším vysvětlením: Ono to totiž nebylo jen tak všelijaké kuře, bylo to Kuře Události. A že s takovým kuřetem není žádný špás, o tom vás poučí náležitě tato kniha. Takové malé ptáče totiž, jak se přesvědčíte, dovede udělat z malého velké, ze zdánlivě nevinného slova rodinné drama. A když nakonec roztáhne křídla a vzletí nad Panošův Týn, pak už je z toho doopravdy dokonalý poprask. Počestné dívky jsou metány do mravního bahna, ctihodný starosta líbá prach u nohou zlotřilého milovníka, z drobného živnostníka se stává bojovník za právo a spravedlnost, slovem - celé městečko se obrací naruby. Ale jen klid, žádné kuře nežije věčně a i to naše jednou umře a Panošův Týn se vrátí do svého klidného života. To už je však provždy prozrazeno, že toto městečko není nic jiného než takový český Kocourkov, jehož všichni obyvatelé trpí společnou hroznou nemocí, zvanou obecně maloměšťácká hloupost.

Mirko Paškovi se tu podařilo opravdu jadrným způsobem postavit na pranýř všechny ty naše chyby a chybičky, vysmát se jim a nastavit jim velmi pravdivé zrcadlo. Je to u toho autora pozoruhodný doklad jeho vývoje, když se tu po svých cestopisných článcích a románech “Loď Opanake”, “Vracím se z Babylonu” a “Jezero plame%náků”, které se vážou tematicky ponejvíce k exotickému prostředí, obrací k problémům našim, našeho českého Kocourkova, který už jednou musí být náležitě představen ve vší své rozumové i mravní ubohosti, aby konečně zmizel z české povahy. Jak se to Paškovi daří, posuďte sami.

Mirko Pašek: Karneval v Maroku. Ilustrace, obálka, vazba Zdeněk Majzner, vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1979 v edici Zlatý klíček. Vydání třetí.

Karneval v Maroku je příběh mladého českého dělníka a amatérského boxera, který se ocitl v cizí africké zemi bez haléře, bez dokladu, bez přátel, bez možnosti vrátit se do vlasti nebo se obrátit na pomoc k úřadům. Znamená taková situace počátek toho, čemu se říká dobrodružství? Jistě. Ovšem ony tak oblíbené dobrodružné historie, které nás vzrušují, pokud je pozorujeme “zvenčí” - třeba na plátně kin - chutnají zcela jinak, když se ocitneme v jejich středu, když je skutečně prožíváme bez možnosti vzdát boj či uniknout. Slovem, když stojíme před jedinou alternativou - buď se protluču nebo zajdu.
Přečíst celý článek »

Mirko Pašek: Modrý leopard. Ilustroval Zdeněk Filip. Vydal jako svou 1519. publikaci Albatros v roce 1974. 2. vydání. Knihy Mirko Paška pro mládež svazek 6.

Nakladatel: SNDK
Rok vydání: 1961

Mirko Pašek: Stodvacet krásek. Přebal a vazbu navrhl a ilustroval Karel Teissig, graficky upravil Jiří Skácel. Vydala Mladá fronta jako svou 2483. publikaci. Edice Vpřed, svazek 162. Vydání první. Praha 1967.

Když před několika lety Mirko Pašek dopisoval jednu ze svých nejpopulárnějších knih, Lovce perel, rýsoval se mu již v představě barvitý sled příběhů, jejichž středem by mohl být náhrdleník fantastické krásy a ceny. Byl to lákavý námět, přesto však jej neustále odkládal, až bude mít pevnější a bohatší základ svého vyprávění. Mezitím tvořil celou řadu dobrodružných románů s knih pro mládež, cestoval - a pak konečně přišel pravý čas. Přečíst celý článek »