JAN BRABENEC: Obrázky z kůže
Už ani nevím, jak jsem se před mnoha ocitl v ateliéru Jana Brabence ve vídeňské Spittelberggasse 7, krátké uličce, ve které je řada ateliérů, hospůdek a údajně za časů Mozarta tam byly i nevěstince. Ale já vstoupil do ateliéru Jan a obdivoval zajímavé výtvory vyhotovené z kůže. Kromě šperků to byly především obrazy, které mne zaujaly. Jan tehdy obětavě jazykově sekundoval i při mé návštěvě v rakouském rozhlase, kde jsme domlouvali nějakou spolupráci a na které jsem byl společně se slovenským kolegou Rainerem. Představování bylo zajímavé. Rössler a Rainer z Československa (tehdy ještě bylo) a za rakouský rozhlas Tvaroh a Kralik. Ale to je jen drobná zajímavost na okraj. Podstatný je Jan Brabenec. Nedávno jsem ho navštívil v jeho pražské galerii na Uhelném trhu. Byl jsem tam už jednou před dávnými lety, kdy jsem tam navštívil vynikajícího českého umělce Otu Janečka. Brabencovy obrazy z kůže vytvářejí jen jiný druh genia loci. Mohu to potvrdit, protože jsem tentokrát ateliér doslova prošmejdil a že je kde šmejdit. Schůdky vás vyvedou nejprve na jednu plošinu, kde je za závěsem postel a vedle závěsu pak stolek s počítačem. Pak po schůdcích dolů a v protějším rohu opět schůdky na jinou plošinu, odkud je krásný výhled na okolní střechy.
A pak obrazy na stěnách, na židlích (dá se na nich sedět), zkrátka všude. Některé jsem vyfotografoval sám, jiné jsem si stáhnul z jeho stránek. Tak se dívejte, a kdyby se vám něco líbilo a měli zájem, rád vám získání uměleckých předmětů či obrazů zprostředkuji.
A také jsem od něho dostal knížku, kterou napsal a která se jmenuje Cesta na východ. Ostatně Österreich je východní země a Vídeň leží na východ od Prahy. A někde mezi tím je Morava a malé zázemí Moravy se nachází nejen díky dobrým moravským vínům nedaleko pražského ateliéru Jana Brabence, a sice U Vavrysů. Chodil jsem tam už dřív, netuše, že Jan Brabenec tam chodí také. I o tom jsme si v Praze povídali. Ale nejvíc mne šokovalo, když jsem zjistil, že Brabencovo krédo je Dum spiro spero, což je latinsky Dokud dýchám, doufám. Sám toto krédo uvádím ve všech svých biografiích, kde ho po mně chtěli. Takže dokud dýchám, doufám, že se s Janem Brabencem budu potkávat častěji. Návštěva v jeho ateliéru byla takovým krásným, uvolněným odpolednem.
