Dudkův hořký smích
Musím říct, že mne Oldřich Dudek tentokrát mile překvapil. Jeho knížka, s dlouhým názvem HOŘKÝ SMÍCH TOTALITY ANEB ČÍTANKA PRO HUSÁKOVY DĚTI, je velice vtipná. Obsahuje řadu historek, který náš český humorista částečně sám prožil jako redaktor Vlasty a Dikobrazu, částečně někde zaslechl a také občas přibásnil a vyfabuloval. Historky jsou k smíchu stejně tak jako jsou k smíchu historky z vojny. Čím dál se od doby, kdy vznikly, vzdalujeme, tím víc jsou k smíchu. Čtenář, který tuto dobu nezažil, možná tu a tam zcela nepochopí její hořký vtip, ale o to víc se podiví, že to bylo vůbec možné.
Kdysi jsem zaslechl v pokoji svého syna nějakou možná heavy metalovou skladbu, do které byla vtipně zakomponována buď internacionála, nebo píseň práce (promiňte, ale ani jeden název nedokážu dneska napsat s velkým písmenem na začátku). Chvíli jsem to poslouchal a pak jsem řekl: Docela vtipný. Syn nechápal, protože ani jeden z hitů totality neznal. Pravda je, že když přišel samet, bylo mu teprve sedm.
Stejně tak asi málokdo pochopí, že Dikobraz šel málem do stoupy, protože jisté soudružce Balášové, na kterou si už nikdo nepamatuje, se nelíbil čertův ocas namalovaný Nepraktou (asi nějaké jiné asociace) a připadal jí natolik oplzlý, že ekonomická ztráta způsobená sešrotováním celého nákladu časopisu jí přišla malicherná. Také si nevzpomeneme na Gustu Fučíkovou a její setkání se zasloužilými soudružkami, které – aniž by jim to došlo – národní vdově zapěly oblíbenou píseň T. G. Masaryka. Hrdinové Dudkových historek se ožírají, kradou, chtějí prchat za kopečky (dnes se po nich můžeme projíždět na kole a ani nevíme pořádně, kudy hranice vedou) a hlavně si říkají poťouchlé vtipy a jeden druhého udává. Šmelí se s tuzexovými bony, píšou se úderné verše, zkrátka byla to jiná doba.
Doba natolik vzdálená, že cokoliv z ní nám připadá cizí a nepatřičné. A přitom jsme mnozí z nás tu dobu žili a to, co nám dnes připadá směšné, bylo normální a spíš z toho mrazilo. Ale ta doba je pryč, dnes už se tomu všemu smějeme a díky Dudkově lehkému peru občas i nahlas.
Možná, že byste si měli přečíst dřív, než půjdete k volbám, aby až vaše ruka bude váhat nad volebním lístkem, jestli doprava, doleva nebo dokonce doruda, jste si uvědomili, že nás místo smíchu může zase mrazit.
