Dvě kapličky

Ukázka původní hranice na Bučině

Bylo nebylo, byla jedna kaplička v půvabné vesničce Bučina na Šumavě. Kdysi tam stávalo pár domků a hotel. A také zmíněná kaplička svatého Michala. Z Bučiny vedla pohodlná silnička do německého městečka Finsterau a tak nebylo divu, že kaplička byla u německé části obyvatelstva oblíbená. Pak přišla válka, Němci nás obsadili, pak válka skončila a my využili práva vítězů a Němce jsme vyhnali. Pak jsme mezi sebou vytyčili hranici v podobě ostnatých drátů, drátěných plotů nabitých elektrickým proudem a zátarasů.
A protože hranice “nie korzo,” jak mnohem později zdůraznil dr. Gustáv Husák, a protože by se v domech, ale i v kapličce mohli skrývat ti, kteří se rozhodli k návštěvě Finsterau bez požehnání úřadů, byly domy i s kapličkou srovnány se zemí. Podobně dopadly i jiné vesničky podél hranic. Zmizely domy, školy, hřbitovy, zmizel život. Občas jen zaštěkl pes anebo samopal, to když se někdo přece jen pokusil přes hranici dostat. Ostatně na Bučině je nejen kousek hranice, ale i kousek zbořeniště domu jako památka na totalitní období našeho života.

pokračování na IDNES

Kaplička na Bučině

Stejná kaplička ve Finsterau