Vzpomínka

Pomalu vadnou ve váze růže
lístek za lístkem opadává
pomalu mizí jejich smutná vůně
pomalu stárne i moje kůže
i tvoje láska pomalu uvadává
a moje srdce ze smutku stůně

Počítám vteřiny jak zrnka rýže
má láska vedle mne nesedává
ruka je chladná jak voda z tůně
tvoje tvář přichází za noci blíže
jen jako vzpomínka, to se stává
zůstavá nepokoj a touha v lůně