Karneval v Maroku
Mirko Pašek: Karneval v Maroku. Ilustrace, obálka, vazba Zdeněk Majzner, vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1979 v edici Zlatý klíček. Vydání třetí.
Karneval v Maroku je příběh mladého českého dělníka a amatérského boxera, který se ocitl v cizí africké zemi bez haléře, bez dokladu, bez přátel, bez možnosti vrátit se do vlasti nebo se obrátit na pomoc k úřadům. Znamená taková situace počátek toho, čemu se říká dobrodružství? Jistě. Ovšem ony tak oblíbené dobrodružné historie, které nás vzrušují, pokud je pozorujeme “zvenčí” - třeba na plátně kin - chutnají zcela jinak, když se ocitneme v jejich středu, když je skutečně prožíváme bez možnosti vzdát boj či uniknout. Slovem, když stojíme před jedinou alternativou - buď se protluču nebo zajdu.
Pro hrdinu této knihy nabývá jeho velké dobrodružství podobu karnevalu. Aby přežil musí měnit “masky” i jména podle toho, jaké doklady na chvíli získal, stává se kořistí vyděračů, je nucen vzít za vděk sebenebezpečnější práci, sehrát každou roli, až po tu pro poctivého člověka nejtrpčí. A nejen to…
Mirko Pašek: Karneval v Maroku. Přebal, vazba a ilustrace Jaroslav Kadlec. Grafická úprava Jan Wild. Vydala Mladá fronta jako svou 1530. publikaci. Mimo edice. 1960. První vydání.
Karneval v Maroku je dobrdružný román pro ty čtenáře. kteří mají rádi literaturu, v níž jsou napínavé, poutavé, zkrátka vzrušující příběhy. A zase - je těžké nazvat tuto knihu jako čistě dobrodružnou v tom smyslu, že autorovi jde o to, aby za každou cenu vymýšlel a konstruoval napínavý děj jen proto, aby čtenáři připravil několik hodin udivujících dojmů bez ohledu na to, zda je zachován požadavek pravdivosti a věrohodnosti vyprávění.
Jako ve svých dřívějších knihách, zvláště v populárních Lovcích perel, šlo mu o to, ukázat, jak skutečně vypadá pro nás exotický svět v horkém, tropickém pásmu. Že by to však znamenalo oslabení napínavosti knihy? Ani v nejmenším. Čtenáři se přesvědčí, že právě tím, jak sleduje hrdinu knihy krok za krokem, aniž vylučuje to, co podle povrchních autrů dobrodružných románů do tohot žánru nepatřilo - to je jeho boj o místo v životě, nabývá teprve drama onoho svrchovaně vzrušujícího napětí. Tak život Maroka, viděný očima českého člověka, zůstává opravdvým životem, s jeho bídou i krásou, jako o nich shodně vypovídají všichni, kdo v Africe - a právě v Maroku - byli.
A hlaví hrdina knihy? Mirko Pašek je neidealizuje, nevybírá si žádnou mimořádnou a oslňující osobnost jakéhosi po všech stránkách dokonalého muže. Ota Skála je mladý člověk, který ve třicátých letech hledal u nás doma uplatnění, ale nikde je nemohl najít. Byla krize. Dostává se do Německa, do Francie a shledává, že je to všude stejné. Růžová představa, že na takové, jako je on, čekají s otevřenou náručím, platí pro ty země, kde ještě nebyl. Když se dočká “nespravedlivého” snížení platu, protože je “la Boheme” - což je podle názoru francouzského předáka příslušník podřadné rasy, musí uprchnout. Odjíždí do Maroka na Menaře, starém parníku, kde se setkává s panem Dantonem, obratným a podnikavým šejdířem. Jemu vděčí Ota za to, že na prahu Maroka zůstane bez jediného franku, a co nejhorší - bez pasu. Začíná jeho strastiplná pouť, plná překvapujících obratů, které čtenář bude sledovat s dojetím, protože po Otovi Skálovi jako bělochovi bylo žádáno jediné - bezohledná dravost a úplné zapření svědomí. Nemohl obstát - a jeho údělem je tragický konec.
I když Paškův román zachycuje třicátá léta, přece jen jako kdyby se odehrával dnes. To proto, že zobrazuje od základu život v Maroku a odhaluje, proč musely africké národy začít svůj boj za svobodu.
