Tři sportovní vyzvědači
Mirko Pašek: Tři sportovní vyzvědači, Praha 1958, ilustroval Miloš Nesvadba, obálku s použitím kresby M. Nesvadby a publikaci graficky upravil Zdeněk Šebesta. Vydalo Sportovní a turistické nakladatelství jako svou 442. publikaci, Odpovědná redaktorka dr. Svatava Kučerová. Výtvarný redaktor Zdeněk Šebesta. Z nové sazby písmem Garamond vytiskl Knihtisk 02, n.p. v Praze 7. I. vydání. Sportovní četba svazek 4.
Seznam povídek:
Tři sportovní vyzvědači (povídka doktora Myslivce)
O nerovném páru (Povídka maséra Kulihrácha)
O nebožce sauně (Podívka plavčíka Laštovičky)
O pustém hradu Mordštýně (Povídka mistra sportu Jirky Slavíka)
O jedenáctce, která se nenarodila (Povídka spisovatele Valdemara)
Na šesti mužích, kteří se za letních večer§ pravidelně scházeli na břehu Berounky v místě zvaném Lavičky, nebylo nic nápadného, leda to, že si byli tak podobní a zároveň tak nepodobní. Všichni byli hubení bez nehezké vyzáblosti, všichni pěkně opálení, všichni nosili tepláky a bundy, jejichž původní barvu slunce vysálo až do jakési universální modrohnědé šedi.
Na první pohled se opravdu zdálo, že se liší jen výškou, a když se náhodou seřadili podle velikosti (úmyslně to nikdy neučinili - snad si mysleli, že by na ně byl směšný pohled), vypadali jako jednolité mužstvo odbíjenkářů, stojící na jakýchsi pomyslných šestičlenných stupních vítězů. Od největšího, doktora Myslivce, sestupovaly totiž jejich hlavy jako pravidelné schody až k nejmenšímu, jímž byl masér Lojza Hrášek, zvaný Kulihrách.
Měli však mnoho společného ještě v jiných směrech: Všichni zde trávili dovolenou v chatách, které si zde napůl vlastnoručně postavili, a všichni byli v nějakém vztahu ke sportu:
Doktor Myslivec byl sportovní lékař;
Ota Burda byl trenér;
Jiří Slavík byl mistr sportu a přeborník republiky ve sportovní chůzi;
Lojza Hrášek, zvaný Kulihrách byl sportovní masér;
Jaroslav Laštovička byl plavčík, tou dobou po operaci, a tudíž mimo službu;
Jan Valdemar byl spisovatel. který občas psal i sportovní povídky.
Zde však jejich podobnost končila, a když někdy po západu slunce usedli na terasu kantiny v Lavičkách, když je žárovka ostře ozářila a dala vyniknout rysům tvář, když se rozhovořili a rozohnili, sedělo zde pojednou šest různorodých postav, z nichž každá prožila své, věděla své a hlavně hájila své se zaujetím velmi vášnivým.
Tak tomu bylo i jednoho červencového večera, kdy šest kamarádů usedlo jako jindy na verandu nad řekou. Tři z nich - doktor Myslivec, trenér Burda a masér Kulihrách - si objednali sedmistupňové pivo, ostatní se spokojili limonádou. Tato skutečnost však nevedla k rýpání, k vtipům či rozepři o škodlivosti alkoholu, jak by se dalo očekávat, nýbrž k něčemu jinému.
Doktor Myslivec - příjemný, ducatý, poněkud olysalý muž s brýlemi v černém rámečku - se sklonil nad svou sklenicí a jal se sirkou lovit cosi živého, co muspadlo do piva. Mhoural přirom jako sova.
“Nechte toho, doktore, nemusíte přece všechno vypít sám,” poznamenal soucitně plavčík Laštovička. “Dejte taky tomu brundibárovi, či co to je.”
“Není to brundibár, nýbrž pěkný exemplář řádu Ephemerida,” řekl lékař profesorským tónem, “přesněji řečeno sameček druhu Palingenia virgo…”
“Herdek!” ujelo Laštovičkovi. “Vy jste, doktore, celkem lidový člověk, ale když spustíte, potřeboval by našinec tlumočníka.”
“Inu,” usmál se doktor Myslivec polichoceně; byl vskutku hrdý na svou latinu i na své rozsáhlé vědomosti z nejrůznějších vědních oborů. “Snad to není tak zlé, jde prostě a jednoduše o jepici dlouhochvostou. Ale s tím tlumočníkem jsme mi připomněl jednu zajímavou, bezmála špionážní přího…”
“Mně taky!” skočil mu do řeči trenér Burda, výbušný zavalitý člověk s obočím, které mu kreslilo nad nosem jedinou bojovnou vyzývavou čáru. “Mně taky! Jednou jsem přijel s hokejisty do Stockholmu…”
“Moment!” přerušil ho doktor Myslivec žárlivě. “Nezapomeňte, Burdo, svou řeč, abyste se mohl chopit slova, až domluvím!”
A nedbaje ani za mák rozkaceného pohledu trenérova, přikryl si sklenici novinami, usadil se pohodlněji v rozvrzené židli a počal vyprávět svou historku.
