Vracím se z Babylonu

Mirko Pašek: Vracím se z Babylonu. Román. Typografickou úpravu navrhl Oldřich Menhart. Gramondem písma New vytiskly Č. A. T. Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky v Praze. Obálka a vazba provedena podle návrhu Officiny Pragensis. Mapy kreslila H. Melicharová. Pro členy Evropského literárního klubu vydal ELK, a. s., v Praze roku 1941

Přebal knihy:

Román o podivném dobrodružství na Východě, balada o nádheře a hrůze Velké irácké pouště a slabém člověku, který v ní hledá klid a svou vysněnou zemi štěstí. V pouštích, které se dnes rozkládají na místě biblického ráje, v prastaré kolébce lidstva nad Eufratem a Tigridem, žije málo lidí. Ale všichni jsou znamenaní a všichni jsou tvrdí a silní. Neboť tam, kde se v mystickém tichu rozpadají trosky Babylonu, kde z mrtvého písku vyrůstají svatá města šiitů, pokrytá zlatem, kde se v jasných dnech i nocích zjevují vidiny – v oné fantastické, nemilosrdné zemi obstojí jen praví muži. Co tam však prožije měkký, citlivý snílek, který i doma ztroskotal? Velká otázka. Snad zahyne uprostřed písečných přesypů, které se sesouvají a znějí jako vzdálený tón varhan. Anebo zapomene na vlast i matku a zůstane navždy vězněm přeludů. A snad získá v poušti sílu a uprchne a půjde napříč světem až tam, kde najde živý, lidský ráj. Avšak věčně ponese v sobě stopy nevšedních dějů, stopy Babylonu, v němž žil a spatřil zázraky a užasl nad tím, co nechápal. To je asi v krátkém nástinu obsah této knihy, obsah křehký, který si žádá citlivou ruku a citlivou duši. Ale obsah nevšední a zajímavý.

Poznámka na závěr knihy:
MIRKO PAŠEK (narozen 21. VI. 1910 v Praze) vystudoval obchodní akademii v Praze a poté, v letech1930 – 1938, procestoval Orient, hledaje to, o čem četl v sentimentálních knížkách Lotiho: barvitý, romantický svět a lidi, kteří jsou jiní než v Evropě, kteří se jinak oblékají, jinak žijí a myslí.
Zprvu navštívil Alžírsko a nejsevernější okraje Sahary. Roku 1932 podnikl cestu letadlem z Evropy do Maroka. Tehdy, v době bojů o Vysoký Atlas, podařilo se mu proniknout napříč tímto pohořím až do předních linií cizineckých legie. Vzácné snímky „kaseb“ – hradů feudálních berberských šejků Vysokého Atlasu, které přivezl do vlasti, vzbudily zájem veřejnosti a podnítili ho, aby vylíčil příběhy a zážitky své dobrodružné cesty v sérii ilustrovaných reportáží, jež vyšly v řadě deníků a týdeníků. Roku 1933 odjel znovu z Evropy a procestoval Syrii, Palestinu, Egypt a Irak. Ve společnosti tří šíitských Peršanů dostal se v jižním Iraku až do nepřístupných svatých měst šiitů, nejfanatičtější sekty islamu: do Kerbely k hrobu Husseinovu a do Nedžefu k hrobu Aliho, zetě a nástupce Prorokova. Opět přinesl do vlasti unikátní snímky a své dojmy zpracoval v četných novinářských článcích. Z této cesty je čerpán námět románu „Vracím se z Babylonu“.
Rok poté prošel a projel na koni divokým vnitrozemím Korsiky. V letech 1935 – 36 podnikl cestu do Indie a na Ceylon. Poznal severní i jižní indické provincie, fotografoval spalování mrtvých ve svatém indickém městě Benares, stínání obětí před oltářem bohyně Kali v Kalighatu u Kalkuty, východ slunce nad nejvyššími vrcholky světa v Himalajích. Zúčastnil se mystické slavnosti tisíce světel „Karithikay“ v madurské pagodě, v cejlonské džungli vystoupil na vrchol nejvyšší „dagoby“ – umělé hory v mrtvém městě Anuradhapuře, na pobřeží Ceylonu žil se singhalskými rybáři a lovil s nimi na jejich křehkých pirogách s vahadly. Z Colomba se vrátil lodí do Evropy. Z dojmů této cesty vznikl jeho první román „Loď Opanake“, v němž vylíčil život na zaoceánské lodi, plující z Evropy do Indie. Roku 1938 odletěl t Říma do Libye, poznal tripolské oasy a kraj Velkých Šotů v jižním Tunisku, v Syrtském zálivu objevil zapomenutý, kouzelný ostrov Džerbu, kde dodnes žijí lidé antiky. Opojné ovzduší jihotuniských osad a Džerby tvoří rámec jeho příštího románu „Jezero plameňáků“. Kromě toho procestoval téměř celou Evropu, obzvláště Středozemí.
Tyto cesty, počaté z mladické touhy po romantice a dobrodružství, přivedly Mirko Paška k velkému poznání, které se snaží vyjádřit ve všech svých knihách a článcích:
Není většího dobrodružství, než dobrodružství citu – vzrušení, jež člověk prožívá, když spatří krásy velikého a dalekého světa. A každá země i každé město i každá poušť má svou vlastní krásu, svou vlastní povahu a duši, tak jako ji mají všechny živé bytosti.