Ivan Rössler píše články,  scénáře, texty písní. Dále nabízí dramaturgickou spolupráci, spolupráci na public relatinons, zastupuje umělce (viz agentura), věnuje se mediálnímu poradenství. Je spolumajitelem firmy FONIA, která vydává zvukové nosiče s mluveným slovem. Spravuje literární práva, věnuje se dobrému jídlu a pití, cestování a dalším příjemným věcem. O tom všem jsou tyto stránky. Čtěte si, ale neopisujte! Leda se souhlasem autora.

Veškerá činnost týkající se zastupování umělců byla přesunuta na stránky agentury. Klikněte na LOGO a jste tam!

50 let v šoubyznysu – Hana Zagorová

Psáno pro MUZIMAX

S Hankou jsem se poznal poměrně pozdě. Jednak byla v šedesátých letech v Ostravě a do Prahy přesídlila až v letech sedmdesátých a to už jsem do novin moc nepsal. Stále víc mne pohlcoval rozhlas a studia filosofie. Aniž bychom se kdy viděli, zpívala jednu moji písničku v jedné rozhlasové soutěži, byl to sice krátkodobý šlágr, ale později – snad naštěstí - zapadl.

Poznali jsme se, až za mého působení na Nově a dokonce jsme pár let poměrně úzce spolupracovali. To bylo tak: Jednoho dne se na Nově natáčel pořad ČTVERÁCI. Měl jsem jako obvykle zapnutou v kanceláři televizi a navolen kanál s obrazovým i zvukovým výstupem ze studia, takže jsem jedním okem mohl sledovat průběh natáčení. Mezi čtveráckými hosty Báry Štěpánové jsem zahlédl Hanu Zagorovou. Vzpomněl jsem si, že kdysi moderovala úspěšný televizní pořad, jmenoval se Dluhy Hany Zagorové. O chvíli později jsem na toto téma debatoval s programovou ředitelkou Líbou Šmuclerovou a během této debaty vznikl nápad oslovit nejen Hanku, ale i Štefana Margitu. Už ani nevím kde, ale zaujal nás svým suchým humorem. Nebyli jsme si jisti, zda věhlasný operní zpěvák náš nápad moderovat show přijme, ale za pokus to stálo.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – skupina Brutus

Psáno pro MUZIMAX


Na fotografii jsou zleva: Franta Matějovský, zpěv, flétna, sax, Honza Bitman, baskytara, Sáša Pleska, zpěv, piáno, Vláďa Hasal, zpěv, Pavel Fišar, bicí, Vašek Trlica, kytara. Dohromady je to skupina Brutus.

Když se podíváte na stránky skupiny, skupina měnila svůj název několikrát od počáteční Mandragory (1966) přes Elektronic(k) (1973) až po Brutus (1980) s odskokem roce 1982, kdy po zákazu se přejmenovali na Kyklop. Po roce 1989 se vrátili k názvu Brutus. A těch muzikantů, co se vystřídalo. Ta fotografie v záhlaví a obsazení je ovšem ta nejnovější verze. Více na stránkách skupiny http://www.brutus.cz/.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Leopold Korbař

Psáno pro MUZIMAX

Jeho jméno vám pravděpodobně už nic neříká, ale představte si, že v roce 1939 (jako dvaadvacetiletý!) napsal velice slavnou píseň JE NA ZÁPAD CESTA DLOUHÁ, která měla neradostný osud: nejprve byla zakazována německými okupanty, pak se zase nehodila do krámu pseudosocialistické společnosti. Západ byl prostě od té doby natolik tabu, že tato kovbojská píseň, ve které Západ byl pochopitelně divoký, nesměla spatřit světlo světa. Vzpomínám jen, že ji pod názvem Zlaté zvony https://www.youtube.com/watch?v=pXSp0skqurA s jiným textem na desku propašovali Plavci, ale jednak to nebylo ono a pak bdělá rozhlasová cenzura i tuto neškodnou variantu rázně vyřadila. Měl jsem to štěstí, že se s tímto výtečným hudebním skladatelem často potkával ve vydavatelství Panton, kde jsme kdysi společně pracovali.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu - Vladimír Mišík

Psáno pro MUZIMAX
Vladimír Mišík mne zaujal někdy v roce 1977 písničkami Obelisk, Stříhali dohola malého chlapečka, Proč ta růže uvadá, Jednohubky atd. Nevím, jestli to bylo naše první setkání, ale vím určitě, že jsme si tehdy ještě vykali, ostatně rozhovor, který jsem s Vladimírem Mišíkem dělal pro Gramorevui, to dokazuje. Vím jen, že těch setkání byla pak řada - zejména na rozhlasových vlnách, kdy jsme Vladimíra Mišíka zvali co nejčastěji na nejrůznější projekty Mikrofóra. Jen jednou se nám to nepovedlo, a sice v roce 1983, kdy jsme organizovali Rockový maratón v pražské Lucerně. V té době totiž byl Mišík v Praze persona non grata a odpovědní činitelé neustoupili ani rozhlasu. Pozoruhodné bylo, že šlo o zákaz lokální, neboť z rozhlasu jeho písničky zaznít mohly. Koncertovat však nemohl. Byla to dělba moci a rafinovaná soustava mlýnských kamenů, která lidi mlela a mlela. Nevím, co později létalo hlavou poslanci Vladimíru Mišíkovi, kterého jsme potkávali v nezvyklém obleku a kravatě, když vysedával v Českém parlamentu a hlasoval pro a proti. Vím zase jen to, že jsem Mišíka už dlouho v obleku nepotkal.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Petr Spálený

Psáno pro MUZIMAX

Bydleli jsme pár metrů od sebe. Já ve Veletržní ulici a on na Heřmanově náměstí. Pro mimopražské: je to v Praze 7, kousek od Štrosmajráku, kam jsme chodili do školy. Poznali jsme se ale poměrně pozdě. V té době bylo terno mít v nějakém časopise seriál, něco podobného jako provozuji tady na muzimaxu, kdy týden co týden vydávám jeden článek za druhým. A tak mne jednoho dne napadl seriál podle aforismu PŘÁTELÉ JSOU PŘÍBUZNÍ, KTERÉ SI VYBÍRÁME SÁMI. Aforismus v titulku je od moudrého muže, odpusťte, že nevím, jak se jmenoval. Některé myšlenky jsou silnější než jména. Tesány do žuly mohou přežít mozek, jenž je vymyslel. Každý člověk má nějaké přátele a skutečně k nim cítí příbuzenský vztah, který je často silnější než příbuzenství pokrevní.


Přečíst celý článek »

Igor Chramec: Nejšťastnější jsem, když se mi do kuchyně vrátí vylízaný talíř

Psáno pro časopis Medicína a umění 4/2016 -42
Restaurace V Zátiší je v dobré společnosti, která se jmenuje po ní: Zátiší group. Do této skupiny patří ještě Bellevue (o něm jsme už psali), dále pak Mlýnec a Žofín Garden. Kromě toho dělají ještě skvělý catering, což mohu osobně potvrdit, protože ho pravidelně dělají například pro Audienci Grand Cru Classé – Bordeaux na Pražském Hradě. V poslední době jsem byl několikrát V Zátiší, kde mne okouzlilo indické menu. Ale dal jsem si i české menu a bylo rovněž skvělé. Ke každému jídlu se servíruje jiné víno a musím potvrdit, že skloubení jídla a vína je velmi povedené.
Přečíst celý článek »

Diana Sixtová a její zajímavá vína

Psáno pro časopis Medicína a umění 4/2016 - 42

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes zabrousíme do Châteauneuf-du Pape - Vignobles Brunier.
Châteauneauf-du-Pape má bezesporu výjimečné terroir. Zejména jeho kamenité „plateau – La Crau“, kde by nic jiného než vinná réva růst asi nemohlo, nutí révu jít se svými kořeny pro vodu opravdu hluboko a díky tomu jsou zdejší vína plná, kořenitá, dlouhověká a v lahvové zralosti nabízí neskutečnou eleganci.
Domaine du Vieux Télégraphe, vlajkové vinařství rodiny Brunierů, má jednu z nejlepších poloh v apelaci Châteauneuf-du-Pape. Vinice leží v její jihovýchodní části, na planině, které místní říkají La Crau a kde kdysi stával starý telegraf. Přečíst celý článek »

φ