Ivan Rössler píše články,  scénáře, texty písní. Dále nabízí dramaturgickou spolupráci, spolupráci na public relatinons, zastupuje umělce (viz agentura), věnuje se mediálnímu poradenství. Je spolumajitelem firmy FONIA, která vydává zvukové nosiče s mluveným slovem. Spravuje literární práva, věnuje se dobrému jídlu a pití, cestování a dalším příjemným věcem. O tom všem jsou tyto stránky. Čtěte si, ale neopisujte! Leda se souhlasem autora.

Veškerá činnost týkající se zastupování umělců byla přesunuta na stránky agentury. Klikněte na LOGO a jste tam!

50 let v šoubyznysu - Jan Burian

Psáno pro MUZIMAX

Teď už se moc nepotkáváme, spíš se vlastně nepotkáváme vůbec. Ale v osmdesátých letech, kdy jsem pracoval v Mikrofóru a měl jsem ještě vedlejšák na Pantonu, jsme se potkávali poměrně často. Jan byl se svým tehdejším parťákem Jiřím Dědečkem (tvořili spolu pozoruhodnou dvojici) častým hostem našeho vysílání.

Jednou za mnou přišel na Panton, že by chtěl udělat desku. Tehdy se ještě pekly malé placičky. Říkalo se jim singly, když tam byly dvě písničky (z každé strany jedna) anebo ípíčka, když tam byly na každé straně písničky dvě. Vydat SP nebo EP desku byl jakýsi náběh na elpíčko (nepleťte si to s čepicí ruských důstojníků), což byla dlouhohrající deska. Tu mít, byl sen mnoha zpěváků, ale počet elpíček byl omezen lisovací kapacitou Gramofonových závodů v Loděnici, a kdo bude mít LP a kdo ho mít nebude, se schvalovalo na oddělení kultury ÚV KSČ. To na úvod, abyste lépe porozuměli následujícímu textu.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu - Radim Hladík

Psáno pro MUZIMAX

Za pár dní by mu bylo sedmdesát. Byl o necelý měsíc mladší než Lešek Semelka, který sedmdesátiny oslavil před několika dny. Ta jejich společná fotografie (dole v galerii) pochází ze sedmdesátých let a je z největší pravděpodobností z pražské Lucerny z vystoupení Blue Effectu, do kterého Lešek přišel v roce 1970.

Radim byl předtím členem populární skupiny The Matadors. V roce 1968 stál u zrodu skupiny Blue Effect a zůstal jí věrný až dodnes. Po jejich triumfálním vystoupení v Lucerně na 2. Československém beatovém festivalu v roce 1968 byl Blue Effect se svým prvním hitem Slunečný hrob (tehdy ovšem ještě v anglické verzi Sunny Grave) vyhlášen kapelou sezóny a Radim Hladík hudebníkem roku. Radim Hladík byl po celá léta bezesporu konstantou české hudební scény.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu - Pavel Novák

Psáno pro MUZIMAX

Byly doby, kdy jsme se potkávali poměrně často, zejména když jsem byl v rozhlasovém Mikrofóru, byl naším pravidelným hostem, obvykle na živých nahrávkách. Bohužel rozhlas prošumí rozhlasovým éterem a zvuk éterický navždy zmizí.

Pavel Novák byl ojedinělý tím, že se narodil a bydlel v Přerově a neměl ambice se stěhovat do Prahy, jako většina zpěváků, kteří se proslavili. V Přerově se narodil a v Přerově i zemřel. Jen měsíc mu chyběl do 65 let. Stačí pár názvů písní a okamžitě si vybavíte jeho hlas: Vyznání , Pihovatá dívka , Nádherná láska , Malinká , Žofie a mnoho dalších.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Miluška Voborníková

Psáno pro Muzimax

Když jsem se prohraboval archívem, našel jsem článek nazvaný „V Semaforu se narodila hvězda“. Vyšel 19. ledna 1971 v časopise Československý voják. S Miluškou mne spojují dvě písně, které jsem pro ni otextoval. Ráda mám ráno probuzené na hudbu Zdeňka Marata a česká verze In The Misty Moonlight- duet s Naďou Urbánkovou – kterou jsem vytvořil na popud Jiřího Grossmanna pro semaforský Besídka v rašeliništi. Ale jestli dovolíte, vrátím se do roku 1971 a k článku „V Semaforu se narodila hvězda“. Je tentokrát v plném znění:

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Ljuba Hermanová

Psáno pro MUZIMAX

Musím začít citátem a ne citátem jen tak ledajakým, ale citátem od Jana Wericha:

„Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál.“

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Marta Kubišová

Psáno pro MUZIMAX

Nedávno jsem si přečetl v časopise Týden, že Marta Kubišová chce skončit a snad se autorka skvělého rozhovoru Pavlína Wolfová nebude zlobit, když odpověď na její první otázku ocituji.

Zeptala se: Ohlásila jste konec kariéry. Není to reklamní trik? A Marta Kubišová na to odpověděla:

Ve středu 1. listopadu 2017, na své pětasedmdesátiny, končím. Lidé si možná myslí, že je to dobrý trik, ale není. Tak jako nebyl žádný trik můj infarkt, který mi v tom rozhodnutí pomohl a dodal akceleraci. Jsem profesionálka, všechno je potřeba plánovat, takže 1. listopadu 2017 končím, tak to bude.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – 5 x Jiří Suchý popáté

Psáno pro Muzimax

Dneska to bude trochu delší. Našel jsem totiž v archívu rozhovor, který jsem s Jiřím Suchým dělal v roce 1968 na prahu desáté sezóny divadla Semafor. Rozhovor vyšel 31. července 1968 v časopise Reportér. Krátce předtím jsem narukoval na vojnu a krátce potom přišli Rusové. Ale to jsme v době, kdy rozhovor vznikal, netušili. Přijměte, prosím, tento rozhovor jako zajímavý dokument. Ponechávám ho v původním znění. Pouze fotografie jsou z jiné doby, Reportér nebyl nijak zvlášť obrázkový časopis.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – 5 x Jiří Suchý počtvrté

Psáno pro Muzimax

Na stránkách Semaforu jsem našel svůj starý rozhovor na téma Benefice. Tak vám ho pro zajímavost předkládám. Už jen pro to, že je opravdu padesát let starý.

BENEFICE JIŘÍHO SUCHÉHO

Stane-li se, že někdy zabloudím do Semaforu, neopominu zaskočit nejdříve za p. Jiřím Šlitrem. Je to jediná možnost jak se na p. Jiřího Suchého něco dozvěděti. A naopak.

Co si myslíte o Suchého Benefici?

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – 5 x Jiří Suchý potřetí

Psáno pro Muzimax

Foto: Dušan Dostál

Jiří Suchý byl často hostem Mikrofóra a rozhovory s ním jsem většinou dělal já. Suchý má rád otázky na tělo, má rád provokace, kdy to jiskří, proto je radost s ním špičkovat. Nabídnu vám teď dva rozhovory, kde se o to ze všech sil snažím. Téma číslo jedna: Knihy. To bylo za účasti tehdejšího knihkupce Vratislava Ebra, ptám se kolik kilogramů knih denně v Arbesově knihkupectví prodají.

SUCHÝ: Pan Rössler totiž neví, že knížky se neprodávají na váhu…

JÁ: Vím to. I v knihovnách se knihy počítají na metry. Ale jde mi o ty knihy, které se prodávají na váhu, protože se už nedají prodat na metry, a sice ve Sběrných surovinách.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – 5x Jiří Suchý podruhé

Psáno pro Muzimax

foto Irena Zlámalová

V rozhlase ještě chvíli zůstaneme. Na přelomu roku 1967 a 1968, kdy pražské jaro stále ještě zůstávalo spíš hudebním než politickým pojmem, byly ve velké módě pirátské rozhlasové stanice. Jedna z nich se, tuším, jmenovala RADIO CAROLINE a byla umístěna na nějaké lodi mimo území jakékoli země a odtamtud vysílala senzační hudbu, která lákala posluchače, a lukrativní reklamy, které plnily podpalubí lodi tvrdými měnami. V té době byl šéfem rozhlasové redakce zábavy satirik Vladimír Rohlena. Jelikož jsem měl v té době v Semaforu asi osminu pracovního úvazku, neboť jsem tam vydával BULLETIN PRO P. T. NOVINÁŘE obsahující zprávy vhodné pro tisk, hledal jsem v rámci této své propagační profese i další způsoby, jak učiniti milovaný Semafor ještě více milovaný.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – 5x Jiří Suchý poprvé

Psáno pro Muzimax

foto Irena Zlámalová

1.října 2016 oslavil neuvěřitelné 85. narozeniny Jiří Suchý. Když jsem se s ním poprvé potkal, bylo mu něco přes třicet, byl tedy mnohem mladší, než jsem teď já.

V roce 1959, kdy vzniklo divadlo Semafor, mi bylo čtrnáct let. Ale už tehdy ke mně doléhaly semaforské písničky, které byly naprosto jiné než ty, které se hrály v rozhlase. Najednou někdo otevřel hudební okno a všude začal proudit svěží vítr poháněný rock and rollem. Až později jsem se dozvěděl, že Jiří Suchý napsal text nejen na první světový rock and roll – Tak, jak plyne řeky proud… (Bill Halley – Rock Around The Clock), ale i první už ryze český rock and roll, což byla nejspíš byla Marnivá sestřenice (jéjéje!).

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Michael Foret

Psáno pro Muzimax
Je sice o čtyřicet let mladší než já, nedávno oslavil své třicetiny, ale přesto se nikdy ve vztahu ke mně nechoval s ostychem, ba právě naopak, byl příjemně nadrzlý a hubatý. A to se mně na něm docela líbí. Má smysl pro humor a je nejen nápaditý autor, ale i dobrý zpěvák. Zažil jsem jeho začátky, i když ne ty nejranější, kdy už ve třinácti začal skládat písničky a vystupovat. Poznal jsem ho, až když mu bylo devatenáct, to už jsme připravovali druhý ročník soutěže Česko hledá SuperStar, Michael se probojoval až do finále a tam skončil na šestém místě. Z té série si snad pamatujete Vlastu Horvátha (1. místo), Petra Bende (byl druhý), a pak až na Míšu Noskovou (devátá) se nad ostatními zavřela voda.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Richard Adam

Psáno pro Muzimax

Dnes mnohým lidem už jeho jméno možná moc neříká, ale přesto byl mnohem větší hvězdou než celá tlupa superstárů dohromady. Zapadly, až na výjimky, i jeho písničky Tina Marie, Páni kluci, Můj strýček, Cestář a mnoho dalších. Když v roce 1960 vyšla vůbec první knížka o populární hudbě z pera textaře Vladimíra Dvořáka, jmenovala se „Začínáme od Adama“.V názvu šlo, pochopitelně, právě o Richarda Adama. Mimochodem jeho nejúspěšnější písnička Tina Marie se v jeho podání jen v tehdejším SSSR prodala na nosičích přes jeden milión kusů.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Anna K.

Psáno pro Muzimax

Známe se sice povrchně, ale dlouho. Pamatuji si ji ještě ze Semaforu, kdy už v osmi letech si zahrála Pachole v jedné z nejzajímavějších her tohoto divadla, a sice v Kytici. Tehdy se ještě jmenovala Luciana Krecarová. S přibývajícím věkem opouštěla dětské role a přebírala i některé písně Evy Pilarové (například Růžová pentle). Už tehdy zaujala zajímavou barvou hlasu a v té době i poněkud přidrzlým úsměvem. Působila i v dobách svých začátků velice sebevědomě, ale bylo to na ní velice sympatické.

Po revoluci (mám na mysli slavnou sametovou revoluci v roce 1989) se přiklonila k rockovější muzice. Zvolila si jméno Anna K., natočila duet s Láďou Křížkem a prodala více než dvacet tisíc nosičů své první desky, kterou vydal v té době velice aktivní Popron.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Tereza Pergnerová

Psáno pro Muzimax

Tereza je asi jediná z hvězd českého šoubyznysu, kterou jsem poznal už v kolébce. Narodila se v roce 1974, to jsem byl ještě na volné noze, a poměrně často jsem se potkával s jejím otcem Eduardem Pergnerem. Bydleli tehdy ještě na Proseku, a ačkoliv to bylo trochu z ruky, jezdila tam za ním řada zajímavých lidí z hudební branže. Eda byl tehdy vyhledávaným textařem. Pak se naše cesty už tolik nepotkávaly, a když jsem se později stal šéfem rozhlasové zábavy, přemluvil jsem Edu, aby nastoupil do rozhlasu jako redaktor. Při jedné příležitosti mi Eda přivedl do rádia Terezu. První pořad jsme moderovali spolu, ale protože Tereza se už předtím objevila ve filmu Discopříběh 2, tak jsme se domluvili, že vytvoří dvojici s Rudolfem Hrušínským nejmladším. Jejich společný pořad nějakou dobu fungoval a měl docela úspěch.


Přečíst celý článek »

φ