Ivan Rössler píše články,  scénáře, texty písní. Dále nabízí dramaturgickou spolupráci, spolupráci na public relatinons, zastupuje umělce (viz agentura), věnuje se mediálnímu poradenství. Je spolumajitelem firmy FONIA, která vydává zvukové nosiče s mluveným slovem. Spravuje literární práva, věnuje se dobrému jídlu a pití, cestování a dalším příjemným věcem. O tom všem jsou tyto stránky. Čtěte si, ale neopisujte! Leda se souhlasem autora.

Veškerá činnost týkající se zastupování umělců byla přesunuta na stránky agentury. Klikněte na LOGO a jste tam!

50 let v šoubyznysu – Richard Adam

Psáno pro Muzimax

Dnes mnohým lidem už jeho jméno možná moc neříká, ale přesto byl mnohem větší hvězdou než celá tlupa superstárů dohromady. Zapadly, až na výjimky, i jeho písničky Tina Marie, Páni kluci, Můj strýček, Cestář a mnoho dalších. Když v roce 1960 vyšla vůbec první knížka o populární hudbě z pera textaře Vladimíra Dvořáka, jmenovala se „Začínáme od Adama“.V názvu šlo, pochopitelně, právě o Richarda Adama. Mimochodem jeho nejúspěšnější písnička Tina Marie se v jeho podání jen v tehdejším SSSR prodala na nosičích přes jeden milión kusů.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Anna K.

Psáno pro Muzimax

Známe se sice povrchně, ale dlouho. Pamatuji si ji ještě ze Semaforu, kdy už v osmi letech si zahrála Pachole v jedné z nejzajímavějších her tohoto divadla, a sice v Kytici. Tehdy se ještě jmenovala Luciana Krecarová. S přibývajícím věkem opouštěla dětské role a přebírala i některé písně Evy Pilarové (například Růžová pentle). Už tehdy zaujala zajímavou barvou hlasu a v té době i poněkud přidrzlým úsměvem. Působila i v dobách svých začátků velice sebevědomě, ale bylo to na ní velice sympatické.

Po revoluci (mám na mysli slavnou sametovou revoluci v roce 1989) se přiklonila k rockovější muzice. Zvolila si jméno Anna K., natočila duet s Láďou Křížkem a prodala více než dvacet tisíc nosičů své první desky, kterou vydal v té době velice aktivní Popron.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Tereza Pergnerová

Psáno pro Muzimax

Tereza je asi jediná z hvězd českého šoubyznysu, kterou jsem poznal už v kolébce. Narodila se v roce 1974, to jsem byl ještě na volné noze, a poměrně často jsem se potkával s jejím otcem Eduardem Pergnerem. Bydleli tehdy ještě na Proseku, a ačkoliv to bylo trochu z ruky, jezdila tam za ním řada zajímavých lidí z hudební branže. Eda byl tehdy vyhledávaným textařem. Pak se naše cesty už tolik nepotkávaly, a když jsem se později stal šéfem rozhlasové zábavy, přemluvil jsem Edu, aby nastoupil do rozhlasu jako redaktor. Při jedné příležitosti mi Eda přivedl do rádia Terezu. První pořad jsme moderovali spolu, ale protože Tereza se už předtím objevila ve filmu Discopříběh 2, tak jsme se domluvili, že vytvoří dvojici s Rudolfem Hrušínským nejmladším. Jejich společný pořad nějakou dobu fungoval a měl docela úspěch.


Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu - Waldemar Matuška

Psáno pro Muzimax

Ani se to nezdá, ale v příštím roce by se Walda dožil pětaosmdesáti let. Letí to jako voda. Nedožil se, bohužel, ani osmdesátky, stejně jako Jiří Šlitr, který by ji slavil v roce 2004. Proč to spojuji? Byl jsem v té době ještě na Nově a podařilo se mi prosadit speciální pořad právě k osmdesátinám Jiřího Šlitra. Věděl jsem, že musím přemluvit Waldemara Matušku, aby přijel do Prahy. Tak jsem zavolal na Floridu, kde Waldemar v té době pobýval, a první reakce byla jednoznačně odmítavá. „V únoru do Prahy? V tom zimním počasí by se mi tam špatně dýchalo, jó kdyby to bylo v létě, tak možná.“ No, nakonec jsem Waldemara přesvědčil a on skutečně na natáčení přijel. Všechno dobře dopadlo a tak jsem Waldemara i Olinu pozval na halušky k Čirině. Věděl jsem, že tam rád chodí a tak jsem mu chtěl alespoň trochu udělat radost.

Moc si z toho oběda nepamatuji. Waldemar neměl ideální náladu, moc toho nenamluvil, jen trochu nadával na Bushe. Jen si vzpomínám, že když si Olinka na chvíli odskočila, Čirina bleskurychle Waldovi vyměnila nedopité pivo za nové a na halušky mu nalila další várku špeku. Bylo mi jasné, že je Waldemar pod zdravotnickým dohledem své ženy. Bylo to naposled, kdy jsme se viděli, alespoň co si pamatuji.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu - Eva Olmerová

Psáno pro Muzimax

Dovolte, abych začal citátem: „Neměla štěstí dnešních šestnácti let, které hudbou pijí sladkou chuť svobody. Možná, že měla štěstí, že neměla to štěstí. Protože štěstí, ten neexistující objekt propagačních hesel, není přítelem umění. Ani jazzu. Ani písní. Ani zpěvaček. Myslím těch, které dovedou žít na dně řeky, jako ty, milá Evo.“ – Josef Škvorecký

Tato slova zazněla v Recitálu Evy Olmerové, jež namluvil Josef Škvorecký. Další vyznání na magnetofonový pásek namluvili Jiří Suchý, Milan Schulz a Ivan Vyskočil. Recitál měl premiéru někdy na počátku roku 1968. Upozornila na sebe až v osmadvaceti letech v roce 1962, kdy zazpívala ve finále soutěže Hledáme písničku pro všední den skladbu Karla Mareše na text Rostislava Černého Jsi jako dlouhý most . Dostala cenu kritiky a Karel Mareš jí nabídl angažmá právě v Semaforu. Měla nahradit Evu Pilarovou, která tehdy s Waldemarem Matuškou odešla do divadla Rokoko. Měla zpívat v pořadu Šest žen.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Jan Vančura

Psáno pro Muzimax

V roce 1964 se poprvé objevili Rangers na české scéně. V té první partě Jan Vančura ještě chyběl, přišel až o rok později a upozornil na sebe neobvyklou barvou hlasu, která z vícehlasého vokálu kapely zajímavě vyčnívala. Za rok to bude padesát let, kdy vyhráli Portu a o rok později své vítězství zopakovali. Nenechala na sebe dlouho čekat první LP deska vydaná u dobře nastartované nové gramofonové firmy Panton. V roce 1970 měli za sebou první milión prodaných desek. Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes se dává platina za zlomek tohoto množství. Legendární se staly jejich koncerty v Divadle ABC, které už tehdy moderoval Petr Nárožný.

Honza Vančura od Plavců odešel v roce 1987. To je název, který si kapela musela dát v roce 1971. Název Rangers příliš provokativně připomínal elitní armádní jednotky ve Vietnamu. Kapelou otřáslo úmrtí leadera skupiny Antonína Hájka, který zemřel pouhé dva měsíce po listopadových událostech v roce 1989. Zahubila ho rakovina tlustého střeva. Krátce poté se Plavci vracejí k původnímu názvu Rangers. Honza se k Rangers na sedm let vrací, ale v roce 2013 je už nadobro opouští. Dnes působí na scéně několik variant kapel. Ostatně ať nám to Honza vysvětlí sám, ale nejprve proč se z Rangers stali právě Plavci, většinou se utíkalo k překladům.

Přečíst celý článek »

50 let v šoubyznysu – Konstantin Ruchadze

Psáno pro Muzimax
Jeho jméno vám asi moc neřekne, pokud nejste milovníky jazzu. Možná si řeknete, proč mezi popíky a zlaté slavíky vůbec nějaký jazz cpu. Jenže Ruchadze je svým způsobem fenomén. Mohu jen zopakovat to, co mi řekl Michal Prokop před dávnými lety, když jsme se potkali na schodech Reduty. Ptal se mne, jestli už jsem slyšel Ruchadzeho a když jsem řekl, že ne, nabádal mne: to bys měl, protože něco takového už asi nikdy nezažiješ.

Když jsem za pár dní na to zašel do Reduty, kde Ruchadze hrál, zažil jsem opravdu něco, co se jen tak nevidí a neslyší. Vytáhlý Gruzínec předváděl hudbu plnou emocí a neobvyklých zvuků, že jsme na to zírali, jak se říká s otevřenou hubou. Ten styl hudby postavený na emocích (sould and blues) Kosťovi zůstal a když jdu na jeho koncert, mám pocit, jakoby na jevišti střídavě umíral a ožíval v postupných jazzových inkarnacích.

Přečíst celý článek »

Igor Chramec: Nejšťastnější jsem, když se mi do kuchyně vrátí vylízaný talíř

Psáno pro časopis Medicína a umění 4/2016 -42
Restaurace V Zátiší je v dobré společnosti, která se jmenuje po ní: Zátiší group. Do této skupiny patří ještě Bellevue (o něm jsme už psali), dále pak Mlýnec a Žofín Garden. Kromě toho dělají ještě skvělý catering, což mohu osobně potvrdit, protože ho pravidelně dělají například pro Audienci Grand Cru Classé – Bordeaux na Pražském Hradě. V poslední době jsem byl několikrát V Zátiší, kde mne okouzlilo indické menu. Ale dal jsem si i české menu a bylo rovněž skvělé. Ke každému jídlu se servíruje jiné víno a musím potvrdit, že skloubení jídla a vína je velmi povedené.
Přečíst celý článek »

Diana Sixtová a její zajímavá vína

Psáno pro časopis Medicína a umění 4/2016 - 42

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes zabrousíme do Châteauneuf-du Pape - Vignobles Brunier.
Châteauneauf-du-Pape má bezesporu výjimečné terroir. Zejména jeho kamenité „plateau – La Crau“, kde by nic jiného než vinná réva růst asi nemohlo, nutí révu jít se svými kořeny pro vodu opravdu hluboko a díky tomu jsou zdejší vína plná, kořenitá, dlouhověká a v lahvové zralosti nabízí neskutečnou eleganci.
Domaine du Vieux Télégraphe, vlajkové vinařství rodiny Brunierů, má jednu z nejlepších poloh v apelaci Châteauneuf-du-Pape. Vinice leží v její jihovýchodní části, na planině, které místní říkají La Crau a kde kdysi stával starý telegraf. Přečíst celý článek »

φ